Zamyšlení nad chválením a chválami

09.09.2012 20:04

 

V dnešní době jsou jako tzv. chvály chápány v mnoha sborech písně nedávného vzniku, modernějšího stylu a hudebního doprovodu, které jsou blízké zvláště mladší generaci. To je ale hodně nepřesné zúžení samotných pojmů „chvála či chvály“. Protože chvály k Boží oslavě zněly i v dobách Starého zákona (např. píseň Mojžíše u Rudého moře nebo Žalmy) a také ve všech dobách existence křesťanské církve.

Co tedy chvály a chválení je, nebo čím by chvály a chválení být měly ? Na to nám nejlépe může odpovědět Boží slovo – Písmo.

Chvála či chvály - to jsou podle Bible především jednání věřícího člověka, která vychází z postoje jeho srdce. Chvála je reakce věřícího, který Pána Boha miluje a chápe Boží milostivé jednání, kterým se k němu Bůh sklání. Miluji Hospodina, vždyť slyší můj hlas, mé úpěnlivé prosby, naklonil ke mně ucho. Po všechny své dny k němu budu volat. Ž.116,1-2 Chvála či chvály také nejsou jenom písně (i když i ty k chválení Boha patří). Chválením Boha jsou i vyprávění o Božím jednání v lidském životě - dnes bychom tedy řekli - vydávání svědectví. Nezatajíme to před jejich syny, kteří svým budoucím potomkům budou vypravovat Hospodinovy chvály, ano i jeho moc a jeho divné skutky, které činil. Ž.78,4 K chválení Boha patří pochopitelně i modlitby. Matanjáš, syn Míky, syna Zabdího, syna Asafova, který při modlitbě začíná chválu. Neh.11,17 Chválení je tedy velmi široká škála oslavování Boha a určitě mezi ně patří i písně, které vznikly v minulých staletích.

Důvodem a objektem, na který jsou chvály zaměřeny, je tedy Bůh, nikoli člověk. Oběť chvály u křesťanů je vlastně určitým pokračováním starozákonních obětí díků a chval ve stánku úmluvy a v chrámě.. A když byste obětovali oběť chvály Hospodinu, budete ji obětovat dobrovolně. Lev.22,19 a Skrze něho (Ježíše) tedy přinášejme Bohu stále oběť chvály, to jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno. A nezapomínejte činit dobře a sdílet se, neboť takové oběti se Bohu líbí. Ano, při obětech nešlo nikdy hlavně o člověka, ale o Boha. Kdykoli lidé při obětech a jiných náboženských činnostech jednali hlavně kvůli sobě, aby ukazovali svou zbožnost, své schopnosti, nebo se chtěli prosadit a uplatnit, bylo to vždy špatně. Když přicházíte, abyste se přede mnou ukazovali, kdo od vás žádal, abyste šlapali po mých nádvořích ?Nepřinášejte už falešné obětní dary; kadidlo je mi ohavností. Novoluní a soboty, svolávání shromáždění; nesnáším shromáždění, kde je zlo. Iz.1,12-13. nebo Když dáváš almužnu, nevytrubuj před sebou, jak to činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby je lidi pochválili. Mají už svou odměnu….A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci,neboť ti se rádi modlí stojíce v synagogách a na rozích ulic, aby je lidé viděli. Amen pravím vám: Mají už svou odměnu. Mat. 6,2a5 Ani při chválení nemá jít o to být viděn nebo slyšen. Při chválení by také nemělo jít hlavně o to, jak se při něm cítíme my , nebo jak se to nám osobně chvály líbí. Jde tu přece o vděčnost a oslavu Boha. Velmi mne zarazil výrok mladého člena jiné církve, který řekl, že si na minulém večeru chval „parádně zapařili“. Nechci tu vynášet konečný soud, nakolik se u něj jednalo o zážitek podobný těm na světských koncertech nebo diskotékách, nebo jen použil „slang“ tohoto světa. Každopádně to je na vážné zamyšlení, o co nám v tzv. chválách hlavně jde. Jde tu o hudební styl, který se mi líbí ? Jde tu o to, abych se tímto způsobem uplatnil? Nebo tu jde o to, abych se odreagoval a cítil se při chválách krásně? O co mně ve chválách nejvíc jde; o Boha, nebo o mne ?

U člověka, který Boha miluje a prožívá hlubokou vděčnost, nelze chvály omezit nebo dokonce zakázat. Vždyť ústa mluví z přebytku srdce. Mat.12,34b Chválu nelze ani uvěznit. Kolem půlnoci se (ve vězení) Pavel a Sílas modlili a zpěvem oslavovali Boha a ostatní vězňové je poslouchali. Sk.16,25 Proto můžeme a také máme nebeského Otce a našeho Spasitele Ježíše Krista chválit nejen v neděli, ale vždycky. V každém čase budu dobrořečit Hospodinu. V mých ústech bude ustavičně jeho chvála. Ž. 34,2

Na závěr už jen tři osobní poznámky. Za prvé musím zdůraznit, že nemám nic proti písním s modernějším doprovodem, tj. proti tzv. chválám. Naopak, mám zpěv chval rád, protože často při jejich zpěvu prožívám vděčnost vůči Pánu Bohu. Zadruhé: Nemám nic ani proti moderním hudebním nástrojům (kytarám, bicím, apod.). Vždyť i David vymýšlel a používal nové hudební nástroje (Am.6,5) Jen je potřeba určitá uměřenost ve stylu a decibelech (Nemyslím, že Duch svatý začíná působit od osmdesáti decibelů výše, jak by se mohl začít domnívat nejeden návštěvník křesˇanských koncertů.). A za třetí: Hudební doprovod zůstává stále jen doprovodem, tím hlavním jsou ve všech duchovních písních slova. Neměly by to být jen často opakované fráze připomínající východní mantry, ale texty by měly být biblické , hluboké a i vyučující, podobně jako Žalmy, nebo některé písně složené v církvi v minulých stoletích. A i takové mezi našimi chválami jsou.

 

K.H.