V čem spočívá malověrnost

03.03.2012 20:23

Matouš 24,31: Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: 'Malověrný, proč jsi zapochyboval?'

    V rámci tohoto zamyšlení se budeme zabývat známou událostí z evangelia Matouše, kdy Pán Ježíš kráčel po vodě. Tuto událost zaznamenává také evangelium Markovo a Janovo, a vždy je zasazena do stejného kontextu - následují po zázračném nasycení 5 000 lidí. Matouš je specifický v jedné věci – píše o tom, jak se ve víře o chůzi po vodě pokoušel i apoštol Petr a jak to dopadlo. Podívejme se nejprve na text, který o tom všem hovoří: „A Ježíš hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli před ním na druhou stranu, než on propustí zástupy. A když zástupy propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě pomodlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď již byla od země vzdálena mnoho stadií, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. O čtvrté noční hlídce šel Ježíš k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se a řekli: „To je přízrak!“ A strachem vykřikli. Ježíš na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodě!“ On řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a přišel k Ježíšovi. Ale když viděl silný vítr, dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi zapochyboval?“ A když vstoupili na loď, vítr přestal. Ti, kdo byli v lodi, se mu poklonili a řekli: 'Opravdu jsi Boží Syn!'“ (Mt 14:22-33).

    Na úvod čteme trochu zvláštní věc, že Pán Ježíš přinutil učedníky, aby jeli na druhou stranu Galilejského jezera sami, napřed. Učedníci dost možná nechápali proč, vždyť by neměli nejspíš problém zůstat a počkat na svého Mistra, který se chtěl o samotě modlit. To, že Pán Ježíš odcházel na horu či jiná pustá místa, aby se modlil, nebylo nic neobvyklého a učedníci s tím asi počítali. Jejich Pán je však donutil odjet. Vše, co se totiž mělo odehrát potom, bylo v Jeho plánu, a chtěl, aby to tak proběhlo. Už zde vidíme první ponaučení z textu – ať po nás chce náš Pán cokoliv, vždy má nějaký záměr. Nenechává nás napospas náhodě, On ví, co nás čeká a má vše pevně v rukou, nic se mu nevymkne kontrole.

    Učedníci nicméně uposlechli a vypluli. Vítr vál proti lodi, a tak se asi nepohybovala tak rychle, jak mohla. Zápasili s vlnami a počasím, a náhle uviděli Pána Ježíše, jak jde po vodě. Vcelku přirozeně se vyděsili. Proto je Pán Ježíš uklidňuje, ať se vzchopí a nebojí, neboť On je. To, co zde Pán řekl učedníkům, nebylo jen něco ve smyslu „Nebojte se, to jsem já, Ježíš“, jako bychom to řekli člověku, který nás zná, akorát se nás zrovna lekl. Doslova bychom tuto větu mohli přeložit: Nebojte se, JÁ JSEM. To nás odkazuje již do 2. Mojžíšovy, kde se Hospodin představuje Mojžíšovi jménem – JSEM, KTERÝ JSEM (Ex 3,14). Pán Ježíš zde prokazuje své Božství jednak tím, že je nad přírodními zákony (a proto může klidně chodit po vodě) a jednak tím, jak se představuje – stejně jako se představuje Hospodin sám. A učedníci to vše pochopili, když se Mu poté, co nastoupil do loďky, poklonili a uznali, že je vskutku Boží syn.

    Dostáváme se pro nás k oné klíčové události, kdy Petr, povzbuzen prohlášením Pána Ježíše, že On je, žádá svého Mistra, aby – je-li pravdivé Jeho tvrzení JÁ JSEM – mu poručil, a on, Petr, přijde k Němu po vodě. Pán Ježíš dává pokyn a Petr tedy ve víře vystupuje z lodi a kráčí po vodě. Víme, jak to dopadlo – Petr se zakoukal na vítr a vlny okolo, zapochyboval, začal tonout a musel volat o pomoc. Ježíš ho zachránil a vyčetl mu malověrnost. Když se nad tím zamyslíme, je to zvláštní. Vžijme se do té situace. Znáte nějakého křesťana, který by šel ve víře po vodě? Já ne. Ani jsem o žádném takovém případě mimo tuto událost zapsanou v Bibli neslyšel (nepočítám různé iluzionisty, kteří dokáží chůzi po vodě šikovně napodobit). Kdybych nějakého takového křesťana osobně znal, byl by pro mě velikým příkladem víry – i kdyby ušel po vodě jen pár kroků. Vždyť víra, která jde po vodě – to je něco úžasného! Kdo z nás takovou víru má?

    Znovu se do toho vžijme - představme si, že bychom to byli my, kdo udělal ve víře těch pár kroků po vodě, zatímco všichni bratři a sestry okolo nás vyděšeně dřepěli v loďce a neodvážili se ani pohnout. I kdybych udělal jen pár kroků a pak se začal topit, asi bych přesto od Pána Ježíše očekával pochvalu. Čekal bych, že řekne něco ve smyslu: „Dobrá práce, máš opravdu velkou víru! Vy všichni ostatní v loďce, vezměte si z něj příklad! Sice to bylo jen pár kroků, ale pro začátek to je velmi dobré, příště to bude ještě lepší. Jen tak dál!“ Petr ovšem slyšel: „Ó malověrný! Proč jsi pochyboval?“ Když jsem se zkoušel vžít do Petrovy pozice, musel jsem si přiznat, že bych se v tu chvíli dost možná naštval. Já že jsem malověrný? Vždyť jsem vírou ušel několik kroků po vodě! To nic neznamená? A co ti ostatní, kteří se ani nepokusili o to, co jsem já dokázal?

    Pán Ježíš se však na situaci dívá jinak než my, lidé s hříchem pokřiveným uvažováním. V kontextu situace zní Pánovo hodnocení Petra jako malověrného velmi tvrdě. Nenechává žádný prostor pro pýchu. Odhaluje, v čem (mimo jiné) malověrnost spočívá. Petr velmi správně a chvályhodně učinil krok víry, jaký by učinil málokdo. Pak ale začal pod vlivem okolností pochybovat - zastavil se a počal tonout. Pak od svého Mistra slyší jakoby zklamaná slova: Proč jsi pochyboval? Pán Ježíš nejspíš očekával, že když Petr udělal těch několik kroků ve víře a přesvědčil se, že opravdu může plně spoléhat na Jeho moc, že bude důvěřovat, nebude pochybovat a udělá ještě těch dalších pár kroků k Němu. Když jich udělal (dejme tomu) pět, mohl udělat šestý. Když by udělal ve víře šestý, tak mohl přece udělat i sedmý. A tak dále. Malověrnost je, když vykročíme ve víře, přesvědčíme se, že Pán je víc než plně hoden naší důvěry, a pak začneme pochybovat a další kroky ve víře již neuděláme (načež samozřejmě padneme).

    Zde není žádný prostor pro srovnávání se s druhými. I kdybych udělal nevím kolik kroků víry, i kdybych projevil víru nevím kolikrát větší, než měli lidé okolo mě, pokud v té víře nevytrvám a neudělám další krok víry, pak jsem malověrný. Malověrnost spočívá (mimo jiné) v nečinění dalších kroků víry. Nemusíme však myslet příliš daleko do budoucna. Zaměřme se na ty kroky víry, které nás čekají bezprostředně, abychom je z Boží milosti a k Boží slávě úspěšně ve víře učinili. To je víra. Ne, že jsme kdysi učinili krok víry, ale že z Boží síly a pod Jeho vedením učiním krok víry dnes a zítra. Pán Ježíš to očekává. Bez takové víry se nebudeme moci Bohu líbit (Žd 11,6) a nebudeme žít Bohu k slávě.

    A co ti ostatní učedníci? Jak to bylo s jejich vírou? Ti nebyli malověrní jednoduše proto, že neprojevili žádnou víru. Je zajímavé, že Pán Ježíš je nijak nekárá. Kdybychom si ovšem na základě této skutečnosti řekli, že je tedy lepší žádnou víru neprojevit, než projevit malověrnost, protože pak nám Pán nebude nic vyčítat, těžce bychom ujeli. Stejně tak je nesprávné si říct: „Aspoň mít tu malou víru, pořád lepší než nic, holt se občas stane, že selžu, no. Stačí mi mít těch kroků víry jen pár.“ To by byl smutně nízký životní cíl pro Boží dítě, které má chtít dělat radost svému Pánu. Náš cíl by měl být život v plné důvěře v našeho Pána a Spasitele, neboť On je jí hoden. Je však na místě veliká pokora. Víme, že takovou víru v sobě nevypůsobíme, že sami nejsme schopni činit nic. Musíme proto pokorně a s vědomím své slabosti volat k Pánu o pomoc spolu s otcem posedlého chlapce: „Věřím, pomoz mé nedověře!“ (Mk 9,24). I v tom je nám povzbuzením naše probíraná událost. I když pochybujeme a jsme malověrní, pokud voláme k Pánu o záchranu, On nás nenechá utopit. Pro naše dobro nás napomene, ale také podá pomocnou ruku a pomůže zpět. Petr se s Pánem Ježíšem vrátil do lodi - a jak? Již v upevněné víře opět po vodě. Vidíme, že Boží milost a záchrana posiluje naši víru (na druhou stranu by bylo velmi smutné, kdyby se Petr začal topit i na cestě zpět do lodi). Držme se tedy vírou milosti a moci našeho Boha, Pána, Spasitele a Krále Ježíše Krista a v něm čiňme znovu a znovu kroky víry na cestě našeho života. Protože On je ta Cesta, Pravda i Život.

MH

Obrázek převzat z webu wordpress.com.