Úspěšná služba?

19.12.2011 00:13

    Jan 12:24 Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.

     V dnešní době se vyrojuje nepřeberné množství různých způsobů a mechanismů, jak zvýšit produktivitu a efektivitu své služby. Pojďme se dnes společně podívat na pravý kořen toho, co bychom chtěli rádi nazvat úspěšnou službou. Jak se vůbec taková úspěšnost měří? A v čem spočívá v pravdě požehnaná služba?

    V Bibli je mnoho příkladů lidí, kteří dozajista sloužili Hospodinu, a přesto by se jejich služba na první pohled mohla zdát naprosto neužitečná a prostá. Jako nejvýznamnější příklad takového člověka si můžeme vzít proroka Jeremiáše. Po jeho vystoupení se obrátila snad jen velmi malinká část Izraele a většina udělala přesně to, před čím je Jeremiáš varoval. Službu tohoto muže však nesmíme hodnotit očima lidskýma, ale očima Pána Boha. Ten se k Jeremiášově službě přiznává ještě do dneška. Tisíce a miliony lidí jsou až do současnosti proměňováni Božím slovem, které On mluvil skrze Jeremiáše. Je to neuvěřitelné!

    Základ služby křesťana bych rád uvedl následujícími slovy z Koloským 3:3: Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Křesťane, ty sám o sobě jsi pro Církev k ničemu, budeš-li chtít vinařit podle svého projektu a svých plánu. Všemocný Bůh nepotřebuje, abychom mu pomáhali. Ale zve nás, abychom byli součástí Jeho díla, které On stále pokračuje. Zve nás, abychom se stali nástroji, nádobami, údy jeho těla… Je to úchvatný paradox: Nejlépe Církvi prospějeme svou smrtí. Nejde tu však o fyzickou smrt, tedy zastavení životních funkcí, ale o smrt naší tělesné přirozenosti. O tom také mluví náš verš pro tento týden. Stejně jako je v tomto verši obraz na Pána Ježíše Krista, je zde i napomenutí pro nás, napodobovat svého Mistra. Tam, kde umírá naše tělesné já, má totiž Bůh možnost působit Duchem svatým a oslavit tak své veliké Jméno. Chození v Duchu svatém a služba v Duchu svatém musí být každodenním zápasem každého služebníka. Z milosti Boží zasévat na pole Ducha (Ga 6:8, Ř 8. kapitola - k bližšímu studiu).

    Dalším zásadní věc, o které bych se chtěl zmínit, je modlitba: Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém (Judův 1:20), (…) velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (Jakubův 5:16) V modlitbách neustávejte.(1 Tesalonickým 5:17) Bohu určitě záleží na tom, kolik svého času věnujeme modlitbě. Ale co je také důležité a vyplývá to z veršů Jakuba 1:20 a Přísloví 28:9. Křesťan se má zaprvé modlit ve víře (že má přístup k Bohu skrze krev Pána Ježíše Krista) a zadruhé v Duchu svatém. Duch je pravda. (1 J 5:6) Měli bychom tedy usilovat o to, abychom se modlili v souladu s pravdou Božího slova, aby naše modlitby byli jakýmsi odrazem (zrcadlem) Boží vůle. Modlitba se také nesmí stát jen jakousi formou záslužnictví. (Matouš 6:7, Matouš 23:5, Matouš 23:14) Jak často máme tendenci poukázat na Boží požehnání jako na výsledek našeho modlitebního úsilí. Nechybí v našem hodnocení především důraz na Kristovu milost? Chtěl bych dnes zdůraznit modlitbu jako elementární součást služby a základ všeho co podnikáme, ale zároveň nás vybídnout k tomu, abychom ji začali vnímat daleko více jako nutnost a poslušnost. Budeme-li totiž svůj modlitební život zakládat na poslušnosti Božím příkazům, jak blízký nám pak bude postoj: Lukáš 17:10 Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: `Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit. ´“ Jinými slovy: neudělal jsem nic navíc, co bych si mohl přičíst jako svoji zásluhu.

    Když se zamýšlíme nad tématem služby, nemůžeme opomenout dvě důležité skutečnosti, které nám často velmi chybí: bázeň a vytrvalost. 2 Korintským 6:4 Ve všem se představujeme jako Boží služebníci: v mnohé vytrvalosti (…) Práce na Božím díle je často otázkou trpělivosti a vytrvalosti. Jen vytrvalá služba může přinést ovoce v pravý čas. Lidská přirozenost by chtěla mít všechno hned, ale služebník, který se opravdu spoléhá na Hospodina, ví, že Bůh splní svá zaslíbení a to za mého života nebo po něm. V Bibli jsou desítky mužů a žen, kteří: (…) došli u Boha uznání. Přesto však nedosáhli zaslíbení, (Židům 11:39). O několik veršů před tím se dozvídáme, na čem tedy zakládali svoji službu, když ne na viditelné skutečnosti. Odpověď nalézáme v listě Židům 11:33: Na víře!

    Zmínili jsme ještě jednu vlastnost, bez které se služba nemůže obejít a tou je bázeň: Židům 12:28 (…) služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou. Jestliže sloužíme Bohu bez vědomí, že jsme v porovnání s ním jen prach a že, vše co máme, vše co jsme, závisí jen a jen na Něm, nemůže se naše služba shledat s plným požehnáním.

    Co tedy říct závěrem? Co je to úspěšná služba? Je to služba, kdy služebník udělal všechno, co pro něj Bůh připravil a k čemu ho povolal (Ef 2:10). Dobrý služebník je ten, který je věrný v mále. (Matouš 25:23) Možná, že nám připadá někdy naše služba bezvýznamná a v porovnání s velkými evangelisty naprosto nicotná. Křesťane, přestaň ve světle Matoušova evangelia přemýšlet nad tím co je veliké a co malé a začni o to více plnit dobře to, co máš. Budeš-li to dělat, Bůh tě povýší, ale ne dřív než se naučíš být věrný v mále. Je důležité také zmínit, že sloužící křesťan je duchovně rostoucí a užitečný křesťan. Ale pozor! Nikdo nemůže ve službě obstát sám ze sebe, protože víme, že ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. (1 Petrův 5:8) Na čem tedy založit svoji službu? Především a zaprvé na Božím povolání (Ko 1:25) a poté celou na Kristu, protože On je Alfa i Omega ano On je Skála věků!

DK

 

Obrázek vložen z této stránky

 

Články mládeže