Třeseme se před Božím slovem ? Nebo říkáme: Bible ano, ALE…

27.10.2012 16:24

 

    Velmi mne oslovily první dva verše z Izajáše z šedesáté šesté kapitoly : Toto praví Hospodin:  Nebesa jsou mým trůnem a země podnoží mých nohou. Kde je ten dům, který mi chcete postavit a kde místo mého odpočinutí ? Všechny tyto věci učinila má ruka, tak to všechno nastalo, je Hospodinův výrok. Ale k tomu shlédnu. Ke zkroušenému a ubitému v duchu a k tomu, kdo se třese před mým slovem. Uvědomil jsem si, že mne vědomí Boží velikosti asi ještě nikdy nepřemohly natolik, abych se před jeho Slovem třásl. Hledal jsem v Bibli podobné texty. Našel jsem jen jeden, který však toto „třesení“ výborně vysvětluje.

    Je zapsán v knize Ezdráše, desátá kapitola, první čtyři verše :  Když se Ezdráš modlil a vyznával, plakal a vrhal se k zemi před Božím domem, shromáždili se k němu jako převeliké shromáždění muži, ženy i děti ;  i lid plakal velkým pláčem. Nato promluvil Šekanjáš, syn Jechielův, ze synů Elamových a řekl Ezdrášovi :  Zpronevěřili jsme se vůči svému Bohu a brali jsme si ženy cizinky z národů země. Přesto je pro Izrael ještě naděje. Nuže uzavřeme smlouvu se svým Bohem, že propustíme všechny ženy a ty, kteří se z nich zrodili, podle rozhodnutí Panovníka a těch, kdo se třesou před příkazem našeho Boha. Ať se stane podle zákona. Povstaň, neboť to je tvoje věc a my jsme s tebou. Posilni se a jednej.  Třesení a bázeň před Bohem a Božím slovem vede k poslušnosti a činění tohoto slova. To, co se rozhodli udělat Izraelci za doby kněze Ezdráše, to byla těžká záležitost. Byla to zkouška, která je určitě vedla k velkému „třesení“. Propustit své milované manželky i děti a také je finančně zajistit, to pro ně bylo nesmírně těžké. Dnes by  mnoho křesťanů jejich jednání „v bázni a třesení“ označilo jako fanatismus. Ale Bible jejich jednání popisuje jako příklad poslušnosti Božího slova.  Křesťané se žel vždycky před Písmy Božího slova netřásli. Naopak, často ho zlehčovali podobně jako dnes my, malým slůvkem  ALE.      Protože křesťané málokdy říkali:  Bible ne. Oni říkali a říkají Bible ano, ALE . A to stačí; protože  činění a poslušnost Písmu se už v našich životech neuskuteční.  A tak se rodí velká Satanova vítězství a  křesťanské tragedie v životě církví i křesťanů.  

    Uvedu některé příklady, kdy bylo a je používáno slůvko ALE;   a tím je zlehčována  závažnost a praktikování Božího slova.

1 ) Bible ano, je to literární skvost a důležitý historický zdroj, ALE nemůže to být Boží slovo, protože Bůh není. Tohle říkají vzdělanější ateisté. Věřím, že nás se tento postoj netýká, proto ho nebudu komentovat.

2 ) Bible ano, ALE  je tu i tradice a učení církve. Tohle učení je už hodně staré, a je založeno na předpokladu, že církev je Bibli nadřazena. Protože církev prý určila co Božím slovem je, a co není. Proto je tradice i ostatní učení v katolické a dalších církvích považováno za stejně inspirované Duchem svatým jako Bible. S tím jako protestanti nesouhlasíme. Církev vždy byla a je pod autoritou Písma, ke kterému se nesmí nic přidat, ani nic ubrat. Věřící v prvních staletích pod vedením Ducha svatého pouze rozpoznali, které knihy patří mezi knihy uzavřeného kánonu Bible a církevní koncily toto poznání pouze potvrdily…… Bible ano, ALE… Avšak právě toto ale zavedlo do církve místo osobního vztahu s Bohem obřady, svátosti, učení církevních otců, neomylná vyhlášení koncilů a papeže, uctívání svatých, odpustky, učení o očistci apod. A tímto povýšením tradic a přídavků bylo slovo Bible a její autorita velmi snížena..

3 ) Bible ano, je to velký zdroj duchovní a duševní inspirace, ALE  musíme ji odmytologizovat  (tj. zbavit bájí a chyb). Mám na mysli liberálně kritický přístup k Bibli. Tahle nauka říká, že text biblické zvěsti musíme svým rozumem „přefiltrovat“, abychom pochopili, co nám Písmo opravdu říká. Abychom prý Bibli správně rozuměli, musíme „odclonit“ všechny báje, zázraky, vědecké i historické omyly vyplývající z neznalosti a omezenosti autorů, písařské chyby opisovačů atd., atd.. A tak tento přístup vede k tomu, že lidé věří, že mnohé z toto co v Bibli čteme se vlastně vůbec nestalo. Jsou to jen vyprávění, které mají povzbudit víru. Přesto je to prý napsáno (tedy vlastně vymyšleno) proto, aby to lidi vedlo k lepšímu morálnímu jednání. Jenže měnit svůj život kvůli knize, která je jen sbírkou bajek propletených s historií je prostě nemožné. Není-li Bible svaté, neměnné Boží slovo   a my se musíme nechat se z téhle staré směsi inspirovat pouze zrníčky nadčasové pravdy – na to opravdu nepotřebujeme Bibli.     Dosud popsaná ALE jsou uvedeny spíše kvůli pokusu o jakousi (nedostatečnou) úplnost.  Nyní se posuňme k těm ALE,  které se nás týkají víc.

4 ) Bible ano, ALE  nemusíme ji brát a věřit doslova.  Žijeme už v 21 století a od napsání Bible lidské poznání a věda pokročily. Už nemusíme věřit ve stvoření světa v sedmi dnech. Už nemusíme podle Bible při výchově dětí používat „metlu“, protože máme skvělé psychology, kteří to nedoporučují. Už nemusíme brát tak vážně rozvody, předmanželský sex, ženy jako „biskupky“, homosexuální aktivity apod. Dnes už jsme přece pokročili v poznání a v toleranci. A tak dnes věří mnozí křesťané víc svým představám, které jsou ovlivněny lidskými názory , než tomu, co říká Boží slovo.Tak třeba nevěří v peklo. ačkoli o něm Písmo jasně mluví. Argumentuje se tím, že Pán Bůh je přece láska, a láska přece nemůže lidi věčně zatratit. A přehlédne se množství míst, které mluví o Bohu, který je spalující oheň a trestá. Přitom o Pánu Bohu platí nerozdělitelně obě tato tvrzení. Je vždycky velice nebezpečné nebrat Boží slovo naprosto vážně, nebo jen něco. Boží slovo je totiž navěky neměnná pravda, která musí mít za všech okolností naprostou prioritu. Pán Ježíš řekl:  Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a učil tak lidi, bude v království nebes nazván nejmenším.  Mat.5,18-19a   Jenže dnes je spousta křesťanů chytřejších než sám vtělený Bůh - Pán Ježíš. Proto ho opravují, protože všemu - i Písmu rozumí lépe.

5 ) Bible ano,  ALE  mnohé její slova byly určeny jen do minulé konkrétní situace.  Jako příklad se někdy uvádí kolík, kterým měli Izraelité nakázáno na poušti zahrabávat své výkaly (Deut.23,13). To je samozřejmě pravda, že Boží slovo vždycky zní do konkrétní situace. Ale tím není jeho další platnost ukončena. Tohle slovo je velmi aktuální i dnes, kdy také lidé často nemohou bez znečištění vstoupit na místa, kde už byl někdo před ním. Při pochopení souvislostí a hlavního smyslu i dalších „předpotopních“ příkazů není aktualizace Písma do dnešní doby často vůbec složitá.

6 ) Bible ano,  ALE  není jediným způsobem jak Bůh mluvil a i dnes k lidem mluví. Tato námitka se i dnes objevuje v mnoha variantách. Ano, Pán Bůh je svrchovaný a vždy mluvil a mluví jakkoli chce. Jenže když mluví On, nikdy nezruší a nepopře svůj předcházející výrok, ani ho nepotřebuje poopravit.. Varujícím příkladem je smrt judského proroka v Samaří, který uvěřil, že se Boží slovo může změnit; a proto ho zabil lev (1Kr.13k.).

6a) Bible ano, ALE  Bůh jedná a mluví i skrze církev. Tady se argumentuje rozhodnutím prvního Jeruzalémského koncilu (Vidělo se nám i Duchu svatému -  Sk.15,28) Ano, zde má usnesení církve autoritu Božího slova, protože bylo do Písma zapsáno. Já věřím, že po uzavření kánonu Písma už církev tuto autoritu srovnatelnou s Písmem nemá. K Písmu se nesmí nic přidat, ani ubrat – Zj.22,19. A to platí i pro církev. Ani církev (papež, biskupové, presbyteria, delegáti, sborové hodiny atd.) nesmí svými rozhodnutími opravovat Písmo a schvalovat např. křty nemluvňat, svěcení nebo ordinování homosexuálů a žen na kněze a kazatele, atp. To je rušení svatého Písma pouhými lidskými nařízeními, které vyčítal i Pán Ježíš  farizeům ( Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice Mk.7,8) Církev potřebuje reagovat na měnící se poměry, ale její rozhodnutí (prý vedené Duchem) by nikdy nemohlo odporovat Písmu.  A protože se taková rozhodnutí objevují, nesmí mít s Písmem srovnatelnou autoritu.

6b) Bible ano, ALE  moje náboženská autorita to říká jinak. Mnoho křesťanů si možná ani neuvědomuje do jaké míry se podřizují lidské a nikoli Boží autoritě zjevené v Písmu. Při argumentaci o teologických otázkách někdy můžeme slyšet: V Bibli to sice takhle napsáno je, ALE  (papež, pan farář, profesor X, kazatel Y, nebo ten a ten vážený bratr nebo sestra) to říkají jinak. Dnes můžete dokonce slyšet výroky: V Bibli to nehledejte, ale mně to osobně řekl (zjevil) Ježíš nebo Duch svatý. To, že Pán Bůh není omezen jen na Bibli si myslí příznivci „nových zjevení a proroctví“, která se snaží doplnit ne dost konkrétní a málo podrobnou Bibli. Stále se objevují detailní popisy nebe, nebo výpočty přesného okamžiku příchodu Pána Ježíše Krista, ačkoli se k Bibli nemá nic přidávat. Samotná Bible už mnoha křesťanům zjevně nestačí. A protože tato „zjevení“ měli lidé, které jsou pro tyto křesťany autoritou (posloužili statisícům lidí a ty zázraky!), bez prověřování Písmem tomu věří a řídí se i tím, co neodpovídá Písmu; a tím velmi snižují, někdy i ruší autoritu Písma. Opět zde platí – všechno je nutné zkoumat a prověřovat Písmem. A pokud něco Písmu neodpovídá, platí zde Jeremiášovo slovo - Hle, já jsem proti těm, kdo prorokují klamné sny, je výrok Hospodinův. Vypravují je a svádějí můj lid svými klamy a svou chvástavostí. Já jsem je ani neposlal, ani je nepověřil. Jer. 23,32         Dalšími ALE argumentují lidé, kteří spoléhají na své osobní  zkušenosti, prožitky a pocity.

6c) Bible ano, ALE  já to dělám jinak, a mám s tím docela dobré zkušenosti. Do kostela nechodím každou neděli. Jdu jen tehdy, když se mi chce. (Srovnej s Žid.10,25 - Nezanedbávejte společná shromáždění...)  Nebo: Čerpám a inspiruji se i z jiných zdrojů než z Bible.( Porovnej s Žalmem 1 – Blažený muž…nad Hospodinovým zákonem přemýšlí ve dne i v noci.) Tito lidé někdy říkají: Chodím místo do kostela do přírody, do divadla, čtu díla světových spisovatelů (např. Dante, Shakespeare), nebo spisy jiných náboženství. Zkrátka s tím kostelem a Biblí se to nesmí zas až tak přehánět. Jenže důsledky těchto „dobrých“ zkušeností se v osobním, rodinném i v životě sborů i společnosti brzy projeví. Dopadá to potom tak, jak je zapsáno v knize Soudců - Každý dělal, co považoval za dobré. Soud.17,6. A  rychle potom přichází i úpadek morálky.

6d) Bible ano, ALE  já to cítím jinak. Je tragédií, když mluvíte s člověkem, nebo o člověku, který například žije ve zjevném hříchu smilství a dotyčný vám po poukázání na Boží slovo řekne: Ale já v tom mám pokoj. Pro tyto křesťany je slovo Písma pravdou až tehdy, když to i oni jako pravdu také „cítí“. Je pravdou, že Boží pokoj může být potvrzením Boží vůle. Jenže z jakého zdroje může přicházet „pokoj“ do situace jasně odporující Boží vůli a jasnému Božímu slovu ? Nejsem proti pocitům, protože vím, že lidé nejsou roboti. Jenže udělat ze svých pocitů hlavního rozhodčího, bez ohledu na to co říká slovo Bible, je velmi špatně. I satan umí naše pocity skvěle ovlivňovat. Jak rychle se změnily pocity zástupu od volání „Hosana“   k volání : „Ukřižuj ho!“ Proto pocity být mohou, nebo mohou úplně chybět; ale nesmí být konečnou autoritou. Vždyť je to Boží slovo, které je věčnou pravdou a jen ono má mít autoritu rozhodovat v našich životech

6e) Bible ano, ALE  Duch svatý mne vede jinak. Je to velmi podobné předchozímu bodu, ale může tím být naznačená i určitá povýšenost. Tito křesťané jsou často přesvědčeni, že jsou na vyšší duchovní úrovni než lidé, kteří se řídí pouze „mrtvou literou“, totiž Písmem. Oni jsou přece přímo vedeni Duchem svatým ! Je pravdou, že bez Ducha svatého nemůže Písmu nikdo správně rozumět. Ale nedokážu si představit, že by autor Písma – Duch svatý mohl vést a inspirovat k překračování svého slova. Opět musím zopakovat, že Boží slovo je dokonalé, neměnné a nepotřebuje žádné opravy, úpravy nebo doplňky. Proto ten, kdo je údajně „veden Duchem“, ale učí a vede k praxi nad rámec Božího slova, nebo dokonce proti jeho smyslu, nemůže být veden třetí Boží osobou – Duchem svatým. A o opaku mne v jejich případě nemohou přesvědčit ani zázraky. Ty uměli několikrát po Mojžíšovi zopakovat i faraónovi mágové. 

    Na závěr proto shrnuji: Proti Božímu slovu  se nesmí postavit žádná námitka, žádné ALE, protože tím snižujeme, nebo dokonce rušíme jeho autoritu a závažnost. Asi bychom všichni potřebovali mít zážitek podobný tomu Izaiášovu, když mu byla v náznaku ukázána Boží velikost a svatost ( Iz. 6k.) A tehdy si uvědomil i vyvýšenost, svatost a dokonalost jeho Slova. Kdyby se i nám zjevil Hospodin ve své slávě, všichni bychom se před ním třásli v prachu, a na žádné ALE bychom si nedovolili ani pomyslet.. Proto bychom se měli třást i před jeho svatým Slovem. A správné „třesení“ v sobě zahrnuje jako hlavní bod  -  poslušnost tomuto slovu v jakýchkoli situacích.

K.H.