Řád budování Božího díla

30.03.2012 20:13

Žalm 127: 1 Pokud Hospodin nebuduje dům, marně se na něm namáhají stavitelé.
    Náš Bůh je tak nesmírně mocný, že by mohl svoje dokonalé plány uskutečňovat i bez lidské pomoci. Jaká je však obrovská milost, když se rozhodl si k budování svojí církve použít nás, nehodné křesťany. Je to veliká výsada, že se smíme na budování Kristova těla podílet! Přestože Hospodin používá na své stavbě nás, je to stále on, kdo jako hlavní vedoucí řídí stavbu a je to On, kdo stanovuje podmínky a pracovní postupy. Jsme však s těmito pravidly seznámeni? V tomto článku se pokusíme některá z nich blíže prozkoumat.
    Základní pravidlo, se kterým všechno stojí a padá, nacházíme v Žalmu 127 v 1. verši: "Pokud Hospodin nebuduje dům, marně se na něm namáhají stavitelé." Často se při pořádání různých akcí modlíme následujícím způsobem: "Pane prosíme přiznej se k dílu našich rukou!" Jsem přesvědčen, že tato modlitba je naprosto správná. Tak jak tomu ale rozumím z Písma, by měla tato věta být až druhá v pořadí. Tou první modlitbou, která by měla zaznít z našich úst je modlitba: "Pane, jaká je tvá vůle pro nás? Co chceš, abychom dělali?" Pán Bůh dozajista chce, aby byla Církev aktivní a aby zvěstovala jeho Slovo do celého světa. Chce však On být tím, kdo bude naším aktivitám udávat směr. Vždyť to byl přeci On, kdo vydal pokyn ke stavbě stánku úmluvy (Ex 35:4-10)!
    Když jsme zvládli toto základní pravidlo můžeme se podívat na další aspekty budování Božího díla. Jsem přesvědčen, že když Bůh touží uskutečňovat své plány, dělá to ve svůj čas, ze svých prostředků, skrze svoje lidi a svým způsobem.
    Za prvé Boží dílo vyžaduje Boží čas. U tohoto bodu bych se s vámi chtěl podívat na dva verše. Ageus 1:2 „Toto praví Hospodin zástupů: Tento lid říká: Nepřišel ještě čas, čas, aby byl postaven Hospodinův dům.“ Izraelský lid už byl delší dobu v zemi zaslíbené a první věc, kterou se celý národ zabýval byla ta, že se každý staralo to, aby obnovil svůj zbořený dům, obdělal pole, které dlouho leželo ladem atd. V tuto chvíli však přichází Slovo Boží skrze Agea. Bůh má svůj čas! Hospodin usoudil, že čas na budování Jeho domu je nyní! Právě teď! Už dávno máte každý z vás synové Izraele držet kladivo v ruce a obnovovat chrám! Jak málokrát rozpoznáváme, že nyní (právě nyní) je ta příhodná chvíle…Druhý verš nalezneme v Gen 18:14: „V určený čas se k tobě vrátím, napřesrok o tomto čase, a Sára bude mít syna.“ Hospodin zde ze své nezměrné svrchovanosti určil přesný čas, kdy se rozhodl splnit Abrahamovi zaslíbení o potomku ze Sářina lůna. Čekání na Boží zaslíbení však nebylo vzhledem k vysokému věku obou manželů nic jednoduchého, a tak se na radu Sáry Abraham uchýlí ke kompromisu a vejde k otrokyni jménem Hagar. Nemáme někdy podobný postoj? "Pánu Bohu se asi nedaří splnit svoje sliby, asi čeká, až mu trošku pomůžeme…" Jak bláhově může smýšlet člověk o Všemohoucím stvořiteli, který dělá vše ve svůj pravý čas!
    Bůh také dělá svoje dílo výhradně ze svých prostředků. Pán Bůh nemá nikdy nedostatek materiálu, peněz nebo sil, aby nedokázal každé své dílo nejen začít, ale i dokončit. To jenom Boží lid dělá často veliké kompromisy s tím z jakých prostředků bude podporovat „své“ aktivity. Ch. H. Spurgeon v jednom svém zamyšlení nad pasáží Mk 7:24-30 o syrofenické ženě, která žádala o to, aby Pán Ježíš vyhnal démona z její dcery, poznamenává, že zde vnímá to, jak velmi vysoké smýšlení měla tato žena o Pánu Ježíši Kristu! Vyhnat démona zajisté není žádná maličkost! Upřímně - Kdo z nás to dokáže? Tato žena však věděla, že pro Pána Ježíše jsou to jenom drobty, které padají ze stolu... Jak velkým příkladem nám může být tato žena v hodnocení Božích zdrojů! Pro Pána Boha není nic nemožné, pokud prosíme ve shodě s Jeho vůlí. Vzpomeňme na událost ze života Nehemiáše. Když měl se tento muž vydat zpět do zaslíbené země, dostal povolení kácet stromy v královském lese, aby měl dostatek materiálu. Ano, bylo to na účet pohanského krále! Ale byly to Boží zdroj, protože ( Neh 2:8) dobrotivá ruka Hospodinova byla s ním. Když však poté čteme v knize Ezdráš ve 4. kapitole o tom, že se nepřátelé Judy a Benjamína pokusili připojit ke stavbě, Zerubábel a Jošua jejich výpomoc striktně odmítají. Proč? Protože tito lidé nepřáli úspěch Božímu lidu. Naoko sice ctili stejného Boha, vyznávali stejné doktríny, ale ve skutečnosti jejich zbožnost byla jen divadlo, pod kterým si každý z nich uskutečňoval své vlastní plány a na opravdovém úspěchu Božího díla nikdo opravdový zájem neměl. Peníze ani pomoc takových lidí Pán Bůh v žádném případě nepotřebuje. A nepotřebujeme je v tom případě ani my.
    Jak jsme si už řekli na začátků Bůh ke stavbě svojí církve používá svůj lid. Podíváme se při této příležitosti na událost z knihy soudců, která je zapsána v 7. kapitole v 2.-7. verši. Píše se tu o Hospodinově příkazu Gedeonovi, aby radikálně snížil počet svojí armády. Bylo tam totiž spoustu lidí, kteří se třásli strachy. Na první pohled by se mohlo zdá, že bát se je naprosto přirozené. Bůh však takto nikdy neuvažoval a neuvažuje, když říká: "Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, (...)“(1. Janova 4:18) Lidé, kteří dostatečně nemilují Hospodina budou mít vždycky strach o svůj život a nejsou z tohoto důvodu v žádném případě kvalifikovaní pro Boží službu. Jak se projevuje taková láska? Pán Ježíš Kristus říká: "Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázán" (Jan 14:15) Vidíme zde, že Hospodin má velmi silné nároky na to, skrze koho bude vykonávat své plány, aby se před ním nikdo nemohl chlubit... On sám říká Gedeonovi: "Nech je sestoupit k vodě, ať ti je tam přečistím" ( Soudců 7:4 ČSP). Ó bratři a sestry, není na čase, aby to byl Bůh sám, kdo bude rozhodovat o tom, zda ten, či onen je způsobilý k tomu se podílet na stavbě Božího díla? Nemá nás snad soudit jeho Slovo, které proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce.(Žd 4:12)? Co tě můj milý příteli vede do služby Pánu Bohu? Je to vždy jasné a nepohnutelné Boží povolání založené na Božím slově nebo tvoje sobecká touha realizovat sama sebe?
    Poslední důležitý princip, který bych chtěl zmínit je to, že Pán Bůh dělá své věci svým jediným správným způsobem. Když Hospodin připravuje Mojžíše i lid na budování stánku úmluvy klade jim na srdce jednu důležitou věc: „Příbytek a veškeré jeho vybavení uděláte přesně podle vzoru, který ti ukážu." (Ex 25:9 B21). Gedeonovi pak také říká: "Postavíš patřičným způsobem oltář Hospodinu (...)" (Sd 6:26 ČSP) Patřičným způsobem! Nikdo z nich neměl právo vymlouvat se na to, že z těch a těch důvodů jsme to postavili trochu jinak, hlavně aby něco bylo…, je to sice polovičaté, ale Duch to zaštítí…, abychom to vůbec dokončili museli jsme udělat některé kompromisy, ale hlavně, že to bude sloužit... Věřím, že každému čtenáři Písma, který už zná Boží charakter musí vstávat hrůzou vlasy na hlavě. Takovýto přístup k Boží věcem, i když může být zahalen v jakémkoli hávu, je Bohu odporný! Na skrz celou Biblí objevujeme pasáže o tom, jak moc Pánu Bohu záleží na formě, kterou je Jeho Pravda prezentována. Vždyť Písmo pravděpodobně nevěnuje větší pozornost žádnému jinému tématu než bohoslužebným řádům, popisům vybavení, výzdobě chrámu, rozměrům svatyně atd. Nikde a nic se nesmí na Boží vinici dělat polovičatě! Nýbrž všechno se má dělat tak, aby to bylo na prvním místě ke slávě Boha Stvořitele (1 Kor 10:31 ať už jíte nebo pijete, ať už děláte cokoli, všechno to dělejte k Boží slávě. )
    K tomuto tématu by se dozajista dalo říci daleko více, mohli bychom zde rozebírat minimálně několik dalších pasáží, které tuto látku rozvádějí dále. Možná byste i někteří z vás daly daleko lepší Biblické příklady těchto pravidel. Nutné je však důsledně zvážit každou z těchto zásad a přehodnotit to, jakým způsobem se v našem okolí "slouží Pánu Bohu". Chtěl bych také na závěr podotknout, že nikdo z nás nebude schopen dát Pánu nic, co by Bůh už v nás předem nevypůsobil. Boží služba je především služba z moci Ducha svatého. Dává-li Pán nějaké normy, nedává je proto, abychom jich dosahovali z vlastních sil. Dělat věci správným způsobem je možné jen skrze pokání a skrze milost a působení Boží. Jak to také shrnuje apoštol Pavel: "Neodvážil bych se mluvit o něčem, co by Kristus nevykonal skrze mne k poslušnosti pohanů, slovem i skutkem, " (Řím 15:18)

DK


Obrázek převzat z této stránky