Proč Bůh přikázal Abrahamovi obřízku?

07.04.2012 14:12

    Římanům 4:11-12 - [Abraham] znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou, aby byl otcem všech věřících mezi neobřezanými, aby tak také jim byla připočtena spravedlnost, a aby byl otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, ale kráčejí také ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě před obřízkou.

    Jakožto křesťané víme, že obřízka sama o sobě nikoho nemůže spasit. Když se pohan dává obřezat, je povinen dodržovat celý Zákon, Kristus mu nic neprospěje, pozbyl milosti a dokonce se odloučil od Pána Ježíše Krista (Ga 5,2-4). Obřízka je dána pro Židy – ovšem nikoliv ke spáse, protože ať obřezaný nebo neobřezaný, k Bohu se může člověk dostat jen v Pánu Ježíši Kristu skrze víru. Myslím, že dnes s těmito pravdami Písma má jen málokdo problém. Neznám osobně žádného křesťana, který by se v dnešní době chtěl dát obřezat (možná, že tací jsou, ale nevím o nikom). Spíš jsme rádi, že se na nás již nařízení o obřízce nevztahuje. Zůstává však jedna otázka, nad kterou se možná až tak často nezamýšlíme: Proč Pán Bůh, který se nemění (Mal 3,6a), nařídil obřízku Abrahamovi?

    Na prvním místě musíme říct, že ani v případě Abrahama nebyla obřízka nějakým záslužnickým činem, kterým by si Abraham vysloužil Boží požehnání a jímž by se Abraham ospravedlnil. To píše ve 4. kapitole listu Římanům apoštol Pavel. A plně tomu odpovídá i Genesis. Známý verš, že uvěřil Abraham Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost, je zapsán v 15. kapitole; Abraham však byl obřezán až o dvě kapitoly dál. Obřízka také nebyla podmínkou požehnání, které Bůh Abrahamovi zaslíbil. Potomstvo a požehnání z něj plynoucí zaslíbil Pán Bůh Abrahamovi již ve 12. a 15. kapitole, kde o nějaké obřízce není ani slova. Obřízka byla znamením již dříve uzavřené smlouvy s Bohem, která byla nyní znovu potvrzena a rozšířena, a to právě o požadavek obřízky, který se vztahoval na Abrahama, jeho domácnosti a veškeré jeho potomstvo. Obřízka byla znamením té smlouvy (Gn 17,11).

    Proč Pán Bůh ve své svrchovanosti určil jakožto znamení své smlouvy právě obřízku? Znamení většinou chápeme jako viditelný znak, který ostatním lidem něco ukazuje. Toto však asi nebyl a není hlavní účel obřízky, vzhledem k tomu, že je prováděna na mužském přirození, které je jakožto neslušný úd zahaleno (1. Kor 2,23, ČEP). Za normálních okolností nezjistíte, jestli je ten či onen obřezán, pokud vám to dotyčný přímo neřekne. Jakožto viditelné znamení slouží obřízka více méně jen pro toho, kdo je obřezán (možná ještě pro duchovní mocnosti). Je to navíc trvalé, celoživotní znamení, kterého se nejde zbavit. Tento aspekt trvalosti byl jistě jeden z důvodů, proč Pán Bůh zvolil obřízku, aby ukázal, že smlouva s ním je věčná, neměnná, nezrušitelná.

    Jenže to nevysvětluje obřízku v plnosti. Je více způsobů, jak udělat trvalé znamení na těle, takže jsme pořád u oné otázky, proč právě obřízka. Židovská obřízka je v drtivé většině případů prováděna na malých dětech, konkrétně osmidenních (Gn 17,12). Je to samozřejmě pro miminko velmi bolestivý zákrok, nicméně si z něj nic nepamatuje a zdravotní riziko není velké. Nesmíme ovšem zapomenout, že Abraham byl obřezán v 99 letech (Gn 17,24). Obřízka prováděná tehdejšími nástroji byla u dospělých mnohem nebezpečnější. Když se nechali obřezat dospělí obyvatelé města Šekem, byli ještě 3 dny po tom v takových bolestech, že je bez problémů všechny povraždili jen dva muži, Lévi a Šimeón. Byli naprosto bezmocní, neschopní se bránit (Gn 34,25). Něco takového musel prožívat Abraham. Bůh ustanovil, že znamení smlouvy s Ním má být provedeno na jednom z nejcitlivějších míst mužského těla. Abraham tím, že ochotně a poslušně podstoupil bolestivý zákrok, ukázal, že miluje Hospodina a ctí si ho víc než své vlastní tělo. Nijak proti tomu neprotestoval, ačkoliv mu muselo být jasné, že obřízka skutečně není nic příjemného. Bůh testoval Abrahamovu poslušnost, a on obstál.

     Netvrdím, že to, co jsem napsal, kompletně vysvětluje všechny aspekty obřízky a důvody, proč ji Bůh nařídil. Důvodů mohlo být klidně více, a možná ani nemůžeme postihnout všechny, vždyť kdo poznal mysl Páně? Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty! (Řím 11:33-34) Soustředil jsem se jen na jedno hledisko, abychom poznali více Boží charakter a jeho cesty pro člověka. Pán Bůh posílá do života zkoušky a žádá po nás, abychom Ho poslouchali. Na prvním místě musíme mít vždy na paměti, že ani úspěšně složená zkouška není činem, kterým bychom si u Hospodina něco zasloužili. K Bohu nepřistupujeme skrze skutky, ale skrze víru. Skutky poslušnosti musí vyplývat z víry; bez víry a plného spoléhání se na Boží milost nám nepomůže žádný skutek, i kdybychom se pro Boha rozkrájeli. Stejně tak by Abrahamova obřízka byla před Bohem bezcenná, kdyby Abraham předtím neuvěřil Bohu, což mu bylo počítáno za spravedlnost.

    Pán Bůh ovšem naši víru, oddanost a lásku testuje. A to ne jen tak lehce, na půl plynu. Žádá po nás, abychom Ho milovali celým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí (Mt 22,37 ČSP). Milovat také nemáme pouhým slovem, ale skutkem v pravdě (1.J 3,18), a Pán od nás bude jakožto důkaz požadovat i ty skutky – a to ne ledajaké, ale takové, které nás zasáhnou na tom nejcitlivějším místě. Možná si řekneme, že Pán Bůh přece nebude tak krutý. Jistěže milující Otec není krutý. Ale On ví, že to nejlepší pro nás je odevzdat Mu všechno, a to skutečně všechno. Nesmíme nic a nikoho milovat více než Jeho – a bude na nás posílat zkoušky, aby se ukázalo, co nebo koho milujeme nejvíc. Nebude to třeba hned. Pán Bůh nikdy nesešle zkoušku nad naše síly (1. Kor 10,13). Abraham byl obřezán až 25 let poté, co ho Bůh povolal. I my do některých zkoušek musíme nejprve dorůst, protože na začátku naší cesty s Pánem bychom je ještě nemohli unést a obstát v nich. Ale pokud půjdeme věrně za Pánem, tak nás podobná zkouška v životě čeká. Dnes již s ohledem na novozákonní učení nebude určitě spočívat v tom, dát se obřezat, ale Pán Bůh zasáhne i nás na tom nejcitlivějším místě.

    I zde je příkladem Abrahamův život. Poté, co se nechal obřezat, uplynula další léta (nevíme kolik), když od něj Bůh požádal oběť takřka nepředstavitelnou. Bez žádného zaslíbení ani předchozího ujištění - jak tomu bylo v předchozích případech - mu Bůh přikázal obětovat jeho syna. Abraham Izáka velmi miloval, byl to Bohem zaslíbený syn, skrze něhož mělo být rozmnoženo Abrahamovo potomstvo. A nyní ho Hospodin jakoby v rozporu s předchozím zaslíbením vyzývá, aby ho obětoval. Abraham však ve víře jde, protože je přesvědčen, že Bůh může křísit i mrtvé (Žd 11,17-19). Zdá se to krutá zkouška, přesto to však Pán Bůh po Abrahamovi žádal. Abraham je nazván otcem věřících (Řím 4,11). Pokud něco takového Bůh žádal po otci, pak věřme, že to bude žádat ve svém čase i po nás. Něco, co nás zasáhne na nejcitlivějším místě. Pán Ježíš v Písmu říká, že "kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. (Lk 14:26 ČEP)

    Přijde čas, kdy nám Pán Bůh připraví zkoušku, ve které se prokáže, zda ho skutečně milujeme nade všechno, i více než svou rodinu, svou církev, své přátele, sebe sama. Samozřejmě že to není výmluva pro to, abychom se nestarali o rodinu či o bratry a sestry (1. Tim 5:8). Písmo říká, že Kristus „přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a 'nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina'. Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden.“ (Mt 10:37) To neznamená, že nemáme milovat rodinu, že nemáme ctít své rodiče. Ale nemáme je ctít víc než Pána Ježíše Krista a Jeho Slovo. Pán Bůh si ve svém čase vyzkouší, jak na tom je naše srdce, jestli milujeme víc sebe a své tělo či svou rodinu, nebo Jeho. Kéž nám dá Pán Bůh v té zkoušce obstát. Pán nás nikdy o nic neokrade a tím, že ho následujeme, v konečném výsledku o nic nepřijdeme, naopak mnoho získáme. V průběhu cesty za Pánem jistě přijdeme o mnoho věcí, které nám ovšem jen brání v užším vztahu s Ním. Ovšem každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro jméno Pána Ježíše Krista, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě. (Mt 19:29) Nezapomeňme, že i takové zkoušky jsou výrazem Boží lásky a péče, protože koho Pán miluje, toho přísně vychovává. Abraham byl přítelem Božím, a Bůh mu připravil těžké zkoušky; Abraham v nich z milosti Boží obstál. Chceme být i my takoví přátelé Pána Ježíše Krista, jako byl Abraham přítelem Božím?

 

MH