Pravá radost

19.12.2011 00:10

    Filipským 4:4: Radujte se v Pánu vždycky, znovu pravím, radujte se.

Radost! Kdo z nás by ji nechtěl prožívat? Prožít radostný život jistě touží každý z nás. A zde apoštol Pavel v Písmu svatém přímo vybízí, abychom se radovali. Boží vůle pro křesťana tedy je, aby se radoval. Ostatně, radost patří mezi ovoce Ducha, jmenovaná je na druhém místě (!). Jak a z čeho se tedy má křesťan radovat? 

 

    Radosti se můžeme učit právě od apoštola Pavla, který měl sám radostí doslova na rozdávání, jak můžeme vidět i z jeho listu Filipským. Tento dopis je poměrně krátký, má 4 kapitoly a něco přes 100 veršů; slovo radost a její varianty se v ní však vyskytují 16x. 8x mluví o radosti své a 8x vyzývá k radosti Filipské. A z čeho se apoštol Pavel raduje? Na prvním místě v modlitbách s radostí děkuje Bohu za své bratry a sestry ve Filipech (Fil 1,4). Má radost z toho, že je zvěstováno evangelium, i když třeba s neupřímnými motivy (Fil 1,18). Má radost z jednomyslných křesťanů (Fil 2,1). Bude se radovat, kdyby měl dát pro posloužení bratřím v oběť svůj život (Fil 2,17). Píše, že poslal k Filipským Epafrodita, aby měli radost z obecenství s tímto vzácným Pánovým služebníkem (Fil 2,28-29). Zaradoval se, když o něj začali Filipští pečovat; ovšem ne pro péči samotnou, ale pro požehnání, které z toho vyplynulo jim (Fil 4,10-14).

 

    Když čteme tuto část Písma svatého, vidíme zde radost v souvislosti s modlitbou, se zvěstováním Krista, s obecenstvím, se službou a obětováním se pro sourozence v Kristu. Nemůžeme nevzpomenout na sérii kázání br. Šolce o krocích duchovního růstu. Právě skrz modlitbu, zvěstování, službu a obecenství přichází duchovní růst (i když tento výčet není kompletní). A zde vidíme, že skrz ně přichází i radost. Radost tedy pramení z toho, co nám slouží k duchovnímu růstu. Neporosteme-li duchovně, nebudeme prožívat radost. Zde vidíme práci a úlohu Ducha svatého.

 

    Povšimněme si, že radost apoštola Pavla nepocházela z věcí tohoto světa. Jeho život neskýtal moc důvodů k radosti, jak ji chápe tento svět. Příjemné zážitky, zábava, obklopení věcmi, které měl rád – toho si Pavel příliš neužil. Sám o tom píše v 11. kapitole 2. listu Korintským: „[Jsem Kristův služebník] v těžkých pracích, hojněji ve vězeních, nad míru v ranách, častokrát v ohrožení života. Od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet ran bez jedné, třikrát jsem byl bit holí, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem strávil na širém moři; častokrát na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního kmene, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustině, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratřími; v těžké práci a lopotě, často v nočních bděních, o hladu a žízni, často v postech, v zimě a nahotě. Kromě jiného, co na mne denně doléhá, mám starost o všechny sbory.“ 

 

    Jak zde čteme, život apoštola Pavla byl velmi těžký, plný nepříjemných zkušeností; přesto je apoštol plný radosti a dokonce k ní povzbuzuje i své bratry! Z čeho pramenila taková hluboká radost, která se projevila navzdory velikým životním těžkostem? Z toho, že apoštol Pavel byl plně poddán Pánu Ježíši Kristu – na ničem jiném mu nezáleželo. V našem listu Filipským, listu radosti, píše: „(...) cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista uznal za ztrátu. A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za hnůj, abych získal Krista“ (Fil 3,7-8). Když člověk učiní pokání, poddá se Pánu Ježíši a vydá mu svůj život, aby od něj obdržel spasení, pak mu Pán vlije do srdce úžasnou radost z očištění hříchů. Bez znovuzrození tuto radost člověk nemůže prožívat. Chceš-li prožít tuto radost, odevzdej svůj život Kristu a pak budeš mít vždy důvod se radovat z jistoty, že jsi spasen. Ale poddávat se musí i dlouholetí křesťané. Poddáme-li se Pánu v konkrétní situaci našeho života, Pán nám dá radost. Jistě jsme kupříkladu zažili, že se nám nechtělo někomu říci evangelium, báli jsme se, ale pak jsme se poddali Pánu a řekli svědectví, i když nám při tom nebylo zrovna příjemně. A jakou jsme pak z toho měli velikou radost!

 

    Poddat se plně Pánu Ježíši neznamená si zařídit příjemný a pohodlný život –.ba právě naopak, znamená to spoustu nepříjemností, těžkostí, odmítnutí. Tahle pro nás nepříjemná pravda platí jak pro to první, spásonosné poddání se Pánu Ježíši, tak pro to následné každodenní poddávání se Jemu. Kdo to učiní a činí, zažije těžší věci, než si ze začátku své cesty uměl představit. Ale prožije také úžasnou radost a svobodu v Pánu, které se nic na světě nepodobá. Žel, nejen nevěřící, i my křesťané se často rozhodujeme pro pohodlnější, příjemnější, lehčí – a také mnohem prázdnější život. Rozhodneme se dnes pro život, který je sice těžší, ale radostný a smysluplný?

 

M.H.

 

 

Články mládeže