Podstata zákonictví

18.01.2012 13:31

    Jan 5:39  Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.

V dnešní době je velmi populární označit někoho za „zákoníka“. Tento termín nám v našich sborech již poměrně zdomácněl. Jsem ale přesvědčen, že u tohoto pojmu došlo k výraznému posunutí významu oproti původnímu biblickému mínění. Je naprosto v pořádku a je to dokonce nezbytné, abychom k označování duchovních pravd používali správná biblická označení (1 K 2:13). Je však nutno stále zkoumat svůj slovníček, jestli tím a oním pojmem myslíme stále tu samou věc, kterou má na mysli i Bible.

        Podstatou problému je špatná nebo jen částečná znalost výroků Pána Ježíše Krista, nedostatek povědomí o dalším kontextu Písma (který může v tomto případě zasáhnout i do Starého zákona) a za třetí špatné pochopení (nebo spíš svévolný výklad?) principu milosti a zákona. Pojmem „zákoník“ často myslíme člověka, který doslovně dbá na dodržování psané litery, popřípadě ostatním kolem sebe vytýká, že nežijí tak, jak to v Písmu stojí, který zkrátka „bazíruje na Bibli“.

        Reformace v 16. století znovu objevila pro soudobý i součastný svět ospravedlnění z milosti (Efezským 2:8-9). Co však v Písmu také stojí a vyvěrá to přímo z úst Pána Ježíše Krista: Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat" (Jan 14:21). Z tohoto textu naopak vyplývá (a je tomu skutečně tak), že Kristus je tak nejen Spasitel, nýbrž i nový a dokonalý Zákonodárce, který stanovuje podmínky a pravidla Nové smlouvy. Kdo se spoléhá na milost a opomíjí milost potvrzovat také jednáním (skrze moc Svatého Ducha podle Božího slova), nad tím je již dnes v listě Židům ohlášen soud (Žd 10:29).

        Praví zákoníci (znalci Písma, viz Matouš 23:34) naplňují zaslíbení daná Jozue (Joz 1:8). Jde o život naplněný rozjímáním, učením se, bedlivým zkoumáním Božích neměnných řádů a následného vyučování ostatních. David (Ž 119:97), Daniel (Da 9:2) a především Ezdráš (Ezd 7:10) byli v tomto smyslu také zákoníky. I v Nové smlouvě nacházíme podobné výzvy: Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky" (Jan 8:31).

         V Novém zákoně se setkáváme s jistou specifickou třídou „zákoníků“, která je jistě - a to plným právem - spojována s negativním hodnocením a to dokonce od samotného Pána Ježíše,  jak si podrobně ukážeme dále.

       Tehdy Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům: "Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové… ( Matouš 23:1-2 ). Lidé, kteří často a rádi, používají označení „zákoník“ právě v tomto negativním slova smyslu; povětšinou to však nečiní ze strachu, že někdo sešel z cesty Pravdy, ale spíše k obhájení vlastní neposlušnosti vůči slovu Božímu. Zřejmě ani přitom nevědí – nebo spíše nechtějí vědět – v čem spočívá opravdová podstata Kristovi kritiky na konto těchto „zákoníků“. Vždyť jak řekl sám Pán: "Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´…" (Matouš 23:3-7).

 

        V Písmu nacházíme mnoho a mnoho jasných vyjádření, kterými nás Pán informuje o tom, jak má vypadat vztah opravdového Božího znovuzrozeného dítěte k Jeho Slovu (např. pasáže jako Lukáš 6:47-9 nebo 2. list Janův 1:4). Vnímáme, že plnění, tedy přesněji řečeno aktivní naplňování Božích přikázání z moci Ducha Svatého, je nezbytnou součástí života každého Božího dítěte. Otázkou je však motiv a síla, ze které toto uskutečňujeme. Nečiníme skutky víry proto, abychom dosáhli spasení, ale protože jsme přijali spasení z milosti nám Bohem darované v Pánu Ježíši Kristu. On jediný je původcem a dokonavatelem naší spásy (Žd 2:10). Jak říká Pán ústy apoštola Petra: "(...) a jako čerství novorozenci se dožadujte neředěného mléka Božího slova, abyste jím rostli ke spáse; pokud jste ovšem okusili, jak laskavý je Pán" (1. Petrův 2:2-3, B21).

        Když se na přelomu století setkává Syn Boží s tzv.“zákoníky“ těmi, kteří MĚLI rozumět Písmu, v pravdě vytýká na jejich adresu celou řadu věcí. Takto hovoří ke svým učedníkům: "Hleďte se varovat kvasu (těchto) farizeů (…) (Marek 8:15, podobně i Mt 6:2,5,16). Ve všech těchto verších je v originále určitý člen. To znamená, že tu Pán nehovoří o všech farizejích zákonících, ale o těch farizejích a zákonících, se kterými se Ježíš a jeho učedníci stýkali.

        Největším a základním problémem těchto lidí, kteří měli rozumět Písmům, bylo to, že nechtěli přijmout a poznat přicházejícího Mesiáše. To je příčina i důsledek následujících faktů. Farizeové a zákoníci:

  • Nevěřili Božímu Slovu: Jan 5:46 - Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně (viz také: Jan 5:38,43,46-47).
  • Chtěli zabít Mesiáše: Jan 8:40 - Já jsem mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít (viz také: Lk 9:22; Mk 14:1,43,53; 15:1,30).
  • Nedodržovali zákon: Jan 7:19 - Nedal vám Mojžíš Zákon? A nikdo z vás Zákon neplní. Ano! Pán Ježíš vytýká zákoníkům a farizejům nedodržování zákona! Toto je další naprostý šok, pro klasicky prezentovaný model „zákoníka“ (viz také: Sk 7:53).
  • Pokání dělali jen naoko: Matouš 23:30 - (...) a říkáte: ‚Kdybychom žili ve dnech svých otců, neměli bychom s nimi na prolévání krve proroků podíl.‘ Rádoby o sobě tvrdili, že jsou jiní a že budou jednat lépe, než jejich Otcové, ale přitom…32 I vy naplňte míru svých otců!
  • Měli svou spravedlnost ze zákona: Jan 5:40 - Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život. Zákoníci zákon absolutně nepochopili. Zákon měl ukázat na lidský hřích, místo toho si jím tito lidé potvrzovali svou zdánlivou a domnělou spravedlnost. Tím se přestali spoléhat na Boha.
  • Chyběla jim láska a vztah k Bohu: Jan 5:42 - Ale o vás jsem se přesvědčil, že v sobě nemáte lásku k Bohu. Pán Bůh stvořil člověka, aby s ním měl vztah. Vztah, ale vyžaduje závazky a odpovědnost. Formalistické plnění náboženských úkonů je tak mnohdy pro člověka atraktivnější z hlediska kladených nároků.
  • Hledali slávu od lidí: Jan 5:44 - Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte! (viz také: Mt 23:5, Mk 12:38-40).
  • Stavěli tradici nad zákon: Matouš 15:3 - On jim odpověděl: "A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici? Tradice může být dobrá a užitečná věc, když stojí pod autoritou Božího slova a neustále s ním je konfrontována a srovnávána. Nesmí však tradice stát naroveň Bibli a už vůbec se nesmí stát jejím vyšším kritikem (viz také: Mk 7:6-9, Mt 15:7-9).
  • Pokoušeli Boha a jednali pokrytecky: Matouš 22:18 - Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? Pokrytectví je to, že dělám něco jen tak naoko a nemyslím to upřímně (viz také: Mt 6:2,5,16).
  • Měli převrácené hodnoty: Mt 23:24 - Slepí vůdcové! Cedíte komára, ale velblouda polykáte.“ To je naprosto přirozené pro člověka, zapomínat věci důležité a vyvyšovat věci méně podstatné. Pozor! Řešením není nepodstatné vypustit! Vše má v Božích očích své správné místo (viz také: Mt 23:23).
  • Kladli lidem vyšší nároky: Lukáš 11:46 - On řekl: „I vám zákoníkům běda, neboť zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a sami se těch břemen ani jedním svým prstem nedotýkáte. Zákoníci byli učitelé lidu, kteří kladli na lid vyšší nároky, než doopravdy Bůh měl. Důležité je, že se těchto zákazů a příkazů sami nakonec nedrželi, i když do toho ostatní nutili (viz také: Mt 23:2-7).
  • Starali se o vnějšek místo o vnitřek: Mt 23:28 - Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plni pokrytectví a bezzákonnosti.“ Vnitřek i vnějšek stvořil Bůh, a řekl, že je to dobré. Je však důležité vědět, že krásným vnějškem se nedožene zkažený vnitřek. Pouze se jím nakrátko dá zakrýt. Bůh však vidí všechno. Zevnějšek by měl jako zrcadlo odrážet to, co je uvnitř (viz také: Mt 23:27).

 

     Závěrem bych rád shrnul to, že samo o sobě není špatné být zákoníkem ve smyslu lásky k Božímu zákonu, jeho hluboké známosti a pochopení,  následné zachovávání (z lásky k Bohu a z moci Ducha svatého) a vyučování ostatních (věřících i nevěřících). Ezdráš byl v Písmu "učitelem zákona", stejně jako zákoníci v Ježíšově době. Pravé poznání zákona ho však vedlo k uvědomění si vlastní hříšnosti a odpadlictví svého národa. Z tohoto místa se pak uchýlil k upřímnému pokání a očekávání Mesiáše (Boží spásy). I křesťan je dnes volán k takovému pravému „zákonictví“. Velké poslání (tedy spíše jeho druhá polovina) obsahuje výzvu křesťanům k vykonávání práce věrných učitelů zákona: "Jděte ke všem národům … a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal" (Matouš 28:19-20). Vidíme, že novozákonně znějící zvěst o evangelizaci jde ruku v ruce s jaksi starozákonně znějící zvěsti o učení a zachovávání. Připomínám znovu, že toto poslání Pán Ježíš předpověděl, když řekl: Matouš 23:34  Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo.     

        Jsem ale pevně přesvědčen, že dnešní svět je doslova naplněn „zákoníky typu Kaifáš/Ananiáš“. Je však pravděpodobné, vzhledem k výčtu uvedenému výše, že tímto titulem často označujeme lidi, kteří si to vůbec nezaslouží a zákoníky v tomto špatném slova smyslu nejsou. Na druhou stranu pak můžeme každý z nás vykazovat jednu nebo více z uvedených špatných vlastností a stále sami sebe chlácholit, že si držíme zdravý kompromis mezi liberalismem a zákonictvím. Cílem tohoto zamyšlení není říct, že nebezpečí sklouznutí Církve do zákonictví neexistuje, pouze bych rád, kdybychom si opravdově uvědomili, v čem spočívá doopravdové „nezdravé zákonictví“, které praktikovala většina novozákonních kněží, levitů a farizejů.

DK & LT