O malých kompromisech a nešťastných koncích

19.12.2011 00:21

    Deuteronomium 4:5- Hleď, učil jsem vás nařízením a právům, (…) Bedlivě je dodržujte. To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení.

Tento týden nás bude provázet verš, jehož zdůraznění někomu možná přijde zbytečné. Nařízení a přikázání rozhodně nejsou něčím, co by v lidech vyvolávalo příjemné pocity. Dnes se však nechci zabývat otázkou křesťan a zákon, jak by na se na první pohled mohlo zdát. Chtěl bych spíše poukázat na veliké nebezpečí, které v historii doslova zruinovalo nejeden lidský život. Je to nebezpečí malých kompromisů, které však často mají za následek velké pády a strašné konce.

        Podívejme se společně do Starého zákona na osobu velikého krále Šalomouna, jehož životní příběh nalézáme v prvních 11-ti kapitolách 1. knihy Královské, a který se váže vztahem k moudrosti k aktuálnímu verši. Děj začíná velmi idylicky. Na trůn se po počátečních peripetiích dostává Bohem zaslíbený následník krále Davida, jemuž bylo předpovězeno, že vystaví Hospodinův chrám. (2 Samuelova 7:12-16 ) Celý Izrael s potěšením očekává onen „čas krále Pokoje“. Ano, vše vypadá velmi slibně. Šalomoun miluje Hospodina. (1 Královská 3:3) a udržuje bohoslužbu. Hned v zápětí se však nový král setkává s Všemohoucím. Na dotaz, co by si tak přál, odpovídá Šalomoun velmi moudře. Bohu se jeho promluva zamlouvá a zaslibuje mu nejen moudrost, ale i bohatství a slávu. Druhým dechem však dává podmínku: „Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, tak jako chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny." (1 Královská 3:14) Byla to slova, která Šalomoun velmi potřeboval slyšet, neboť v touto dobou už má za sebou jeden malý kompromis, který v textu zůstává bez komentáře, a při zběžném čtení ho můžeme snadno přehlédnout: Šalomoun se spříznil s faraónem, králem egyptským a pojal faraónovu dceru za ženu.(...) (1 Královská 3:1) Byla to věc, která se možná udála naprosto samozřejmě. Možná to dokonce bylo bráno jako výsledek královy moudrosti. Forma prostého sdělení, kterým je tato informace vyjádřena, může vyjadřovat způsob, jakým se to vše ve skutečnosti odehrálo. Nicméně důsledný čtenář Bible ví, že něco takového byla neskutečná ohavnost. ( Deuteronomium 7:2-3) Ač se zde může zdát, že Šalomoun jedná prozíravě za účelem zachování míru, ve skutečnosti je jedná o kompromis.

        Události poté opět plynou velmi svižně a optimisticky jako by se nic nedělo. Stavba chrámu je v plném proudu a lid se schází, aby vyslechli krále. Šalomoun pronese slavnostní řeč i modlitbu, která by opět mohla být vzorem pro kdeco. Všemohoucí Bůh se však opět králi ukazuje a důtklivě mu opakuje to, co už jedenkrát: (…) co se tebe týče, budeš-li chodit přede mnou v bezúhonnosti srdce a přímosti, jako chodil tvůj otec David, jednat podle všeho, co jsem ti přikázal, dodržovat má nařízení a práva, upevním trůn tvého království nad Izraelem navěky, jak jsem přislíbil tvému otci Davidovi, že nebude z izraelského trůnu vyhlazen následník z tvého rodu. (1 Královská 9:4-5) A o několik řádků dále se dozvídáme: Král Šalomoun ale kromě faraonovy dcery miloval mnoho dalších cizích žen - Moábky, Amonky, Edomky, Sidoňanky, Chetejky –(…) Šalomoun k nim (…) přilnul a velmi je miloval. Měl sedm set urozených manželek a tři sta konkubín. (1 Královská 11:1) Zde vidíme, že už se nejedná o nějaký zametený hřích. Je evidentní, že jeden malý kompromis Šalomounovi naprosto přerostl přes hlavu a stal se mu závislostí a léčkou. A jak je zlatým pravidlem, že hřích plodí další hřích, nejedná se zde už jenom o neposlušnost ale i o mnohoženství (tedy smilstvo), a co se nakonec dozvídáme je, že: Když nadešel Šalomounovi čas stáří, jeho ženy odklonily jeho srdce k jiným bohům, takže jeho srdce nebylo cele při Hospodinu, jeho Bohu, jako bylo srdce jeho otce Davida. Šalomoun chodil za božstvem Sidóňanů Aštoretou a za ohyzdnou modlou Amónců Milkómem. Tak se Šalomoun dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, a neoddal se cele Hospodinu jako jeho otec David. Tehdy Šalomoun vystavěl posvátné návrší Kemóšovi, ohyzdné modle Moábců, na hoře, která je naproti Jeruzalému, a Molekovi, ohyzdné modle Amónovců. Totéž udělal pro všechny své ženy cizinky, které pálily kadidlo a obětovaly svým bohům. (1 Královská 11:4) Jak naprosto šokujícím dojmem působí osud tohoto moudrého krále, který na začátku miloval Hospodina zcela upřímným srdcem. A nakonec pak skončil jako modloslužebník srovnatelný s Achabem, Amónem a jim podobným.

        Jak bych aktualizoval tuto starozákonní ilustraci do naší doby? Dnešní církve jsou chvála Pánu plné mladých křesťanů, kteří mají celý život ještě před sebou. Dal bych i ruku do ohně za horoucí touhu mnohých z nich žít šťastným životem v Boží přízni a ve službě Božímu království. Co však shledávám, jako nešvar, jsou právě takové malé kompromisy, které mnohdy nová generace dělá se světem a s Božím slovem. Jak jsme si však ukázali na životě krále Šalomouna. Jestliže toužím prožít svůj život v náruči Boží, ale už teď dělám nějaký malý kompromis, měla by mi svítit jasná červená. „Hříchy tvý tě jednou doženou!“ jak výstižná jsou slova jedné křesťanské písně. Až se jednou probereš a uvědomíš si, že tvůj život je nic než vrakoviště, a o nádherné panně se ti bude jenom zdát. Pak si vzpomeň na své malé kompromisy a na Boží slova. Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne (…) (Matouš 6:24)

 

D.K.

Články mládeže