Moudří jako hadi a nevinní jako holubice

09.01.2012 16:28

(Modlitební z 11.12.2011)

 

Téma nad, kterým dneska budeme společně přemýšlet, je možná takové všeobecně známé, nicméně pravděpodobně ne vždy jasně chápané a dozajista ne vždy prakticky aplikované. Rád bych, abychom dnes byli nově osloveni tím, jak si Pán představuje své učedníky. K našemu uvažování jsem však vybral naprosto jedinečný text, který asi na první pohled nesouvisí s tím, co jsem uvedl v nadpise. Ale věřím, že společně objevíme uchvacující praktický příklad toho, co budeme následně v modlitbách vyprošovat. Budeme tedy číst dnes na základě 1. Samuelovy 26:1-25.

        Starý zákon je opravdu neoddělitelný od Nového zákona. Vnovém zákoně pán Ježíš říká svým učedníků: (… ) Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.  (Matouš 10:16) Myslím, že praktický příklad toho, jak to prakticky má vypadat se odráží v knize Samuelově, kdy David jedná velmi moudře a zároveň tak, že neudělá nic, co by bylo nečestné. Chtěl bych, abychom dnes nechali v mysli rezonovat tento novozákonní verš společně se starozákonní ilustrací a podívali se na ně malinko blíž. Verši z Matouše, který, opakuji, je zapsán v 10. kapitole v 16. verši, předchází Ježíšův výrok na adresu měst, které nepřijmou evangelium (přirovnává je k Sodomě a Gomoře) a pokračuje předpovědí utrpění všech, kteří ho milují. Verš šestnáctý, který stojí uprostřed toho, osobně vnímám jako Boží návod, směrnice pro stav ohrožení. Říká: Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky… Pán Ježíš jakožto Pastýř odchází a posílá své ovce mezi vlky. Kdo může být tím oním vlkem? První, co nás napadne, je určitě kdokoli, kdo fyzicky likviduje Církev. A potvrzení toho, že to měl Pán Ježíš na mysli a že tím fakticky předpovídal budoucí „saulovsko-židovské“ pronásledování nacházíme ve verších, které následují. (…ve svých synagógách vás budou bičovat atd…) Druhé vysvětlení můžeme nalézt např. ve Sk 20:29 (…)Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. Z kontextu vyplývá, že tím ukazuje na lživé posměvače, tedy falešné učitele a svůdce, kteří budou Boží lid trhat zevnitř. Tyto dvě hrozby můžeme vnímat v různých dobách různě intenzivně. Za posledních 20 let se v naší České republice setkáváme s náboženskou svobodou a myslíme si, nepřítel si asi dal pausu. Ale opak je pravdou: Nepřítel jenom změnil taktiku. Proti Vlkům je však ovečka velmi nepatrná. Je obrazem naprosté bezmocnosti. Otázka ale zní: Je Pán Ježíš vůbec pastýřem, když jedná, jako ti, co nejsou pastýři a opouští jako oni své stádo v případě nebezpečí? Odpověď nacházíme v Písmu(… )A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Matouš 28:20) O, jaká to naděje! Pán Ježíš je stále tu. Pastýř a jeho stádo.

            Je však věc, kterou Pán považuje za nutnou, a proto ji říká apoštolům: „… buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice…“Osobně jsem toto pasáž několikrát při čtení Písma přeskočil, protože jsem tomu prostě nerozuměl. Možná měl nebo má někdo podobný problém. Proč jako hadi? Copak není had obrazem Ďábla? Pokusím se vám trošičku přiblížit význam a smysl tohoto obrazného vyjádření. Je možné, jak jsem se dozvěděl v komentáři Adame Clarka, že toto přirovnání bylo hebrejským příslovím. Nicméně bylo inspirované, ústy Pána Ježíše potvrzené a jako věčná pravda zařazeno do kánonu Božího slova. …Obezřetní jako hadi… Slovo, které určuje onu kladnou hadovu vlastnost, je v mnoha našich překladech přeloženo velmi rozmanitě. V originále nacházíme slovo fro,nimoj,,, které podle slovníku prof. Tichého znamená: chytrý, prozíravý, rozumný, rozvážný, moudrý (po praktické stránce), obezřetný (Všimněme si, že překlad ekumenický používá až poslední tu možnost) Možná je nám trochu proti srsti hledat na hadovi něco dobrého. Podívejme se ale do Gn 3:1 Had byl nejchytřejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil.  Možná právě na základě této biblické pasáže byl had po celou dobu starověku symbolem moudrosti a rozumnosti. Je důležité vědět, že Satan zná Bible daleko lépe než my. Má inteligenci daleko větší než my. Zkušenostmi i rozumem nás předčí v každém ohledu. Víme všichni ale moc dobře, že ďábel tento svůj dar používá zvráceným způsobem.  Moudrost ale je něco, co podle Pána Ježíše by mělo být charakteristickým znakem každého učedníka, když říká, buďte moudří, jako hadi. (Přísloví 2:1-5 Hledání moudrosti, Ko 4:5) Během pokušení na poušti vidíme, jak Pán Ježíš na základě znalosti Božího slova maří Satanovo pokoušení. Nikdy nebudeme Bibli znát tak, jako Pán Ježíš, abychom z vlastní síly dokázali Nepřítele odbýt, ale tím, že v nás Boží slovo bude bohatě přebývat, bude Boží duch mít se čeho chytit a vést nás tou správnou cestou. Moudrostí jako má had, se může Boží dítě vyhnout mnohému nebezpečí.

    Poznámka: Jeden ze zvláštních příkladů hada, kdy je had dokonce obrazem na Pána Ježíše je had, kterého vyvýšil Mojžíš na poušti, ze kterého si později Izraelité udělali modlu a nazvali ji Nechuštán. viz. 2 Královská 18:4 Může to být varování pro situaci, kdy se nám moudrost stane pýchou a modlou.

            …Bezelstní jako holubice…tento symbol je pro nás dozajista daleko stravitelnější, než předchozí, nicméně oba jsou spojeny dohromady a společně tvoří neoddělitelný celek. Holubice je v Písmu symbol pro mnoho věcí. V této pasáži vlastnost, která je má pro ní být charakteristickou je vyjádřena řeckým slovem avke,raioj,, což opět podle slovníku prof. Tichého je (vl. „nesmíšený”) čistý, nezkažený, nevinný, bezelstný. Holubice má podle písma spoustu jiných krásných vlastností. Například se podle Píseň písní 2:14 ukrývá v rozsedlinách skály. Lkání holubice je v Iz 38:14 přirovnáno k modlitbě. Jsou to všechno velké a mohutné příklady. Co je ale typickým důrazem pro tento verš, je důraz na její nevinnost, ryzost, jednoduchost, nezkaženost. Je to obraz na učedníkův charakter, který si musí nutně zachovat. Naše neposkvrněnost je totiž důkazem pravdivosti evangelia. Nejsou dovoleny žádné nelegální prostředky k dosažení vyšších cílů. Průzračnost, průhlednost, vykazatelnost našeho života i služby. Jednání bez jakýchkoli postranních úmyslů. Jsme rozhodnuti ve své zadarmo obdržené svatosti setrvat a přinést sami sebe jako živou oběť Bohu? Ptám se tě (a především sebe) Jak dlouho se budeš držet svojí bezúhonnosti (Jobe)? Jak moc si vážíme oběti Pána Ježíše Krista? Jak moc si vážíme našeho Spasitele? Co to pro nás znamená být svatý? Znamená to pro tebe vůbec něco? Jak je to s naší nenávistí vůči hříchu? (Ne k hříšníkům, ale k hříchu!) Oškliví se nám stejné věci, jako se oškliví Bohu? A je to na nás vidět?

            Závěrem je možno shrnout, za co bychom se měli modlit. Dnešní zamyšlení by nás mělo vést k tomu, abychom jaksi modlitebně zaštítili dílo Ducha svatého v našich životech, abychom ještě více rostli v mo

udrosti Boží a vřelé lásce k jeho Svatému slovu, abychom byli uchráněni pokušení, které by nás lákalo poskvrnit svoji duši hříchem a znehodnotit dar nevinnosti a neporušenosti. Rád bych také připojil verše, které až zázračným způsobem shrnují to, co jsem dosavad řekl. Můžete tedy brát můj proslov, jako předmluvu, k tomu, co teď zazní. (Jak to bývá zvykem v židovských synagogách) Nezapomínejme ve svých modlitbách i na příklad krále Davida, který svým jednáních nám dal skrze Boží milost příklad, jaký postoj má křesťan zaujmout, když se mu děje křivda.

 

Bratří, ve svém myšlení nebuďte jako děti. Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí.

1K 14:20

Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu.

2K 11:3

Amen

 

DK