Kdy se narodil Ježíš?

12.12.2015 20:00

25.12., 6.1. nebo ve Svátek stánků?

 

Většina lidí řekne, že se narodil 25. prosince. Nicméně v Novém Zákoně nenajdete nic, co by toto datum potvrdilo jako den Ježíšova narození. První dvě století v prvotní církvi neexistovalo nic takového, jako oslava Ježíšova narození. Dohady (lépe spekulace!!) na toto téma započaly někde mezi 3.a 4. stoletím, kde vznikla myšlenka ustanovit přesné datum Ježíšova narození. V této době už ale bylo křesťanství „zkorumpováno“ nastupujícími pohanskými prvky a takto kontaminované se stalo oficiálním náboženstvím římské říše.

 

Během této doby bylo navrženo osm konkrétních dat Ježíšova narození v rozmezí od března do ledna. Papeži Liberiovi se v roce 354 zalíbilo datum 25. prosince a tím pádem se v Římě ujalo. Stalo se tedy pravidlem na západě římské říše a v roce 435 byla poprvé celebrována „Christ mass“ papežem Sixtem III. Toto datum bylo podle největší pravděpodobnosti vybráno proto, aby vyvažoval vliv pohanských svátků Natalis Solis Invicti (zrození nepřemožitelného slunce) a uctívání Mithrase, perského boha slunce, který se údajně v tento den narodil. Na Východě si vybrali datum 6. ledna; den, kdy Řekové oslavovali narození boha Dionýsa a Egypťané boha Osirise. Zmíněné datum je stále používáno řeckou a ruskou ortodoxní církví. V obou případech tu je se zvolení dne narození Krista spojeno s pohanstvím.

 

Takže původ vánoc je jakási směs pohanství (což je špatné – je to omyl) a památkou na narození Ježíše (což se opravdu stalo – je to pravda). Když smícháte omyl s pravdou, omyl má tendenci stát se dominantní. V dnešní době převažují pohanské zvyky zimního slunovratu bez pravdy o narození Ježíše. Přejídáme se, pijeme a užíváme mýtickou postavu Santa Clause / Ježíška – přičemž obě mají spojitost s pohanskými svátky a vůbec ne s narozením Ježíše.

V moderní mytologii (hlavně v Americe) je Santa Claus viděn jako fantastická bytost, kterou můžete požádat o cokoli a vaše přání jsou skrze něj splněna – zázračně se v noci objeví a žádané dary doručí. Stejná funkce je v Evropě přidělena Ježíškovi.

I když děti v útlém věku na Ježíška věří, později si uvědomí, že to je vymyšlený příběh a že mu nikdo z dospělých nevěří. Pokud si ten vymyšlený příběh spojí se zvěstí o narození Ježíše, docházejí k přesvědčení, že to je rovněž vymyšlený příběh, kterému taky nikdo věřit nemůže. Ježíšek je sice fikcí, ale masivně zatemňuje nepostradatelnou a zásadní pravdu ohledně narození, života, smrti i zmrtvýchvstání Pána Ježíše, které musíme uvěřit, abychom mohli dojít spasení a věčného života.

 

Takže - kdy se Ježíš narodil?

Nový Zákon nám nepodává žádné určité datum narození Pána Ježíše. Nicméně máme tři „vodítka“ (stopy) k určení možného času narození – a všechny jsou hodně vzdáleny od 25.prosince.

  1. pastýři na pastvinách

  2. čas sčítání lidu

  3. početí Jana Křtitele

 

1/ Kdy bývali pastýři na pastvinách?

V prosinci se teplota v oblasti Betléma pohybovala okolo 7°C, ale - obzvláště v noci mohla klesnout i pod bod mrazu. V Jeruzalémě a oblasti Betléma se také může v období prosince až ledna objevit tak na dva tři dny sníh. V zimních měsících tu více prší a v Ježíšových časech by cestování blátivými cestami bylo obtížné; lidé v toto období většinou zůstávali doma.

Ale v čase Ježíšova narození – jak praví evangelium: ... pastýři byli v krajině té, ponocujíce a stráž noční držíce nad svým stádem. Luk.2:8

Běžnou praxí pastýřů bylo udržet svá stáda na pastvě od dubna do října, ale v zimních deštivých měsících brávali svá stáda zpět domů a chránili je v přístřešcích.

V Companion Bibli (https://www.companionbiblecondensed.com/ - Bible, ve které jsou vepsány poznámky E.W.Bullingera /companion – společník, druh ) je v dodatku 179 napsáno: Pastýři a jejich stáda se po nocích v prosinci nenacházeli na otevřených pastvinách, prvořadě z toho důvodu, že by se neměly čím v tuto roční dobu na pastvě živit. Bývalo zvykem (jako je doposud) stáhnout stáda mezi říjnem a listopadem z otevřených plání a zazimovat je.

 

2/ Sčítání lidu, jak je zapsáno u Lukáše:

Jiný důkaz hovořící proti prosincovému narození Ježíše je římské sčítání lidu tak, jak je zaznamenáno u Lukáše. Římští panovníci věděli, že sčítání lidu by v zimních měsících bylo nepraktické. Obecně vzato – většinou se sčítání konalo po skončení sklizně, někde okolo září – října; v době, kdy nemohlo narušit ekonomiku, ale počasí bylo stále přijatelné a cesty ještě byly dostatečně suché pro cestování. Podle běžných termínů ke sčítání lidu by to byl tedy i čas narození Kristova.

Jeden autor uvádí: „sčítání lidu by nemohlo probíhat okolo 25. prosince, protože by si ho úřední autority vzhledem k ročnímu období pro cestování obyvatelstva nemohli vybrat. Lidé by kvůli povětrnostním podmínkám – bouřkám a dešti nebyli v bezpečí a cesta by byla v drtivé většině případů nepříjemná, s výjimkou několika málo velmi příznivých let, kdy bylo počasí mírnější. (citováno z knihy „Vánoce v Betlémě, Svaté dny a svátky“; autor Cunningham Geikie https://en.wikipedia.org/wiki/John_Cunningham_Geikie )

Lukášův popis proto silně odporuje prosincovému datu sčítání lidu. Pro takovou zemědělskou oblast, o jaké je řeč, bylo podzimní „posklizňové“ datum mnohem pravděpodobnější.

 

3/ Početí Jana Křtitele:

Jeden ukazatel k času, ve kterém se Ježíš narodil máme v evangeliu Lukášově a týká se početí Jana Křtitele. Luk. 1:5-17 hovoří o tom, jak se Zachariáš při službě v chrámu setkal s andělem, který mu oznámil, že bude mít syna. Lukáš rovněž hovoří o tom, že Zachariáš byl knězem v řádu Abiáše (Luk.1:5,8). 1 Paralipomenon, 27 kapitola nám vysvětluje, že se kněžstvo dělilo na 24 služebních oddílů, které se v chrámu střídaly. Tyto služby začínaly v  prvním měsíci židovského kalendáře Nissanu (Ex. 12:2), tj. někde mezi březnem / dubnem v našem kalendáři.

Podle talmudských a kumránských zdrojů se řády se střídaly ve službě po týdnech až do šestého měsíce roku, kdy se cyklus zopakoval do konce roku. To tedy znamená že Zachariášův řád sloužil v chrámě dvakrát do roka.

V 1 Paralipomenon 24:10 najdeme, že Abiášův řád byl v pořadí služby osmým. Takže Zachariášova služba padla na desátý týden židovského roku. Proč desátý? Protože všechny řády sloužily v průběhu hlavních svátečních týdnů židovského roku. Takže všechny řády (divize) kněžství sloužily v průběhu Pesah a Dnů nekvašených chlebů (což je třetí týden roku). Stejně tak všechny řády sloužily v průběhu Svátků týdnů neboli Letnic (devátý týden). Proto tedy osmý kněžský řád sloužil desátý týden roku.

 

Budeme-li předpokládat to, že Lukáš zaznamenává Zachariášovu první službu roku, pak by připadala na židovské datum v měsíci Sivan, tj. v květnu – červnu. (NB: židovský kalendář funguje na lunárním cyklu 12 měsíců. Solární rok je zhruba o 11 dnů delší než 12 lunárních měsíců, takže v délce devatenácti let byl ke konci roku 7krát dodán měsíc navíc. To znamená, že doba židovského měsíce byla vždy zhruba stejná jako solární měsíc, ale v důsledku výše zmíněného byly začátky měsíců někdy mírně posunuty.)

 

Po své službě v chrámě se Zachariáš vrátil ke své ženě. Vzhledem k zákonům „o oddělení se“ (Lev. 12:5, 15:19 a 28) je třeba přičíst další dva týdny. (Odpovídá to i ovariálnímu cyklu u žen, kdy je asi čtrnáctý den po menstruaci uvolněno z vaječníků zralé vajíčko, které může být právě tehdy oplodněno.) Lukáš nám říká, že „když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého. A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho…“ (Luk. 1:23-24). To znamená, že Jan byl počat v nejbližším možném termínu po Zachariášově službě v chrámě. V tomto případě to je dva týdny po Zachariášově návratu, což bylo někdy ke konci židovského měsíce Sivan, tj. konci června.

 

Počítáme-li s běžným těhotenstvím, pak narození Jana Křtitele by nastalo po devíti měsících, v čase Pesahu (Nisan 15). Židé vyhlíželi příchod Eliáše v období Pesahu. Proroctví ze Starého zákona říká, že Bůh pošle Eliáše předtím, než přijde Mesiáš. (Mal. 3:1, 4:5-6). Podle těchto výpočtů Jan Křtitel se narodil v době Pesah. Anděl řekl Zachariášovi, že Jan Křtitel přijde „v duchu a síle Eliášově“ (Luk. 1:17). Eliáš přišel v čase Pesah!

 

U Lukáše 1:26 a 36 je napsáno, že Alžběta byla v šestém měsíci těhotenství když anděl Gabriel navštívil Marii. Počátek Alžbětina šestého měsíce by byl v době oslav židovského svátku Chanuka, který připomíná vítězství Makabejských nad Řeky. Ten se slaví v židovském měsíci Kislev v solárním kalendáři, což je prosinec. Dvacátého pátého Kislev je oslavováno zasvěcení chrámu po jeho znesvěcení Antiochem IV. Epifanem. Chanuka je známa jako „svátek posvěcení“ (Jan 10:22), protože je spojen se zasvěcením druhého židovského chrámu za Zerubábela a obnovení zasvěcení chrámu po Makabejské vzpouře. Marie byla posvěcena k účelům obrovského rozsahu: Boží přítomnosti na zemi v zemském chrámu - lidském těle (Jan 1:14-18). Ježíšovo narození se tedy nestalo 25. prosince, ale jeho vtělení velice pravděpodobně ano!

 

Pokud jde o narození Mesiáše – jeho početí bylo zázrakem, ne jeho narození! „30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha. 31 A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš. 32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho. 33 A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce. 34 I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám? 35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží. 36 A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná. 37 Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.“ (Luk. 1:30-37)

 

Pokud Marie počala v období Chanuky a protože počítáme s běžným těhotenstvím o 285 dnech, Ježíš by se měl narodit patnáctého dne židovského měsíce Tishri (konec září – začátek října). Toto je důležité, protože je to první den Svátku stánků (Sukkoth). Je to vznešený, vysoce postavený den, vyjímečná sobota, čas velikého radování.

 

Svátek stánků a Ježíš

V Písmu nalezneme velmi zajímavé souvislosti mezi narozením Ježíše a zřetelem na Svátek stánků. Jan 1:14 říká: „A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi…“ (doslovný překlad z řečtiny).

Dr. Samuele Bacchiocchi (https://cs.wikipedia.org/wiki/Samuele_Bacchiocchi) napsal: „ Ve snaze popsat Mesiášův první příchod Jeho lidu si Jan vybral metaforu Svátku stánků protože tento svátek oslavuje přebývání Boží mezi Jeho lidem. To vyvolává zajímavou otázku: zda Jan zamýšlel propojit narození Ježíše se Svátkem stánků. Nevíme, jestli použil Jan ve svém evangeliu přirovnání k Svátku stánků, aby představil podstatu a poslání Krista; totiž, že Kristus – Slovo, které bylo u Boha od počátku (Jan 1:1) se zjevilo v tomto světě velmi hmatatelným způsobem a rozbilo svůj stan v našem středu. Ale Duch svatý tím směrem ukazuje: „A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce,) plné milosti a pravdy“ (Jan 1:14). (Boží svátky v Písmu a Historii, část II; podzimní festivaly, str.241).

 

Řecké sloveso „skenoo“ použito ve verši Jan 1:14 pro vyjádření „přebývat“ znamená „rozbít stan, utábořit se, svatostánek (i archa úmluvy), přebývat ve stanu“. Zmínka se jednoznačně týká Svátku stánků, když lidé přebývali v provizorních stáncích (boudách) nebo stanech aby si připomínali 40 let putování Izraele v poušti. Pro Jana toto přebývání ve stanech bylo symbolem vtělení. Slovo Jana 1:14 by mohlo být interpretováno: „ Tak se Slovo stalo smrtelníkem; rozbil si stan mezi námi.“ Někteří učenci Stánků se domnívají, že existuje jazykové spojení mezi řeckým slovem „skenoo“ které je zde použito a hebrejským slovesem „shachen“, což znamená přebývat, nebo stánek (svatostánek). Hebrejské sloveso „shachen“ má i tvar podstatného jména „Shekinah“ jenž se vztahuje k vyjádření slávy Boží přebývající s člověkem.

 

Svátek stánků je rovněž znám jako „čas radosti“ a „svátek národů“. V souvislosti s tím je zajímavé to, co čteme v Lukáši 2:10 – „Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou (NB – čas radosti), kteráž bude všemu lidu (NB – svátek národů)“. Takže zde můžeme vidět, že terminologii, kterou anděl použil k oznámení narození Ješui (Ježíše) bylo tématicky a informativně spojeno se Svátkem Sukkoth (stánků).

 

Světlo bylo rovněž význačným rysem Svátku stánků. Na konci prvního dne svátku byl chrám úžasně osvícen.

 

Podle Mišny ( Succah 5:3 - https://www.ou.org/torah/gemara/mishna-yomit/succah_5_2-3/ ) v prostoru „nádvoří žen“ v chrámu (https://www.bible-history.com/court-of-women/) stály obrovské svícny… nebylo nádvoří v Jeruzalémě, které by nebylo tím světlem osvíceno. „bylo nám řečeno v Midrash, že světlo, plynoucí od svatyně bylo k „osvícení toho, co bylo bez světla“. To nám připomíná řeč oddaného starého Simeona ve vztahu k Mesiáši tak, jako „světlo osvěcující pohany a slávu Jeho lidu Izraele.“

 

Jan 1:6-9 říká: „ 6 Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan. 7 Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle, aby všickni uvěřili skrze něho. 8 Nebyl on to Světlo, ale poslán byl, aby svědectví vydával o tom Světle. 9 Tenť byl to pravé Světlo, jenž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět.

 

Závěr:

Můžeme pochybovat o církevní tradici týkající se Kristova narození, ale nemůžeme zpochybnit záznam, který je uveden v Novém zákoně. Pán Ježíš se narodil zázračně, narozením z panny jménem Marie, aby naplnil proroctví Izaijášovo7:14 „Protož sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel (Bůh s námi)“.

Narodil se ve městě Davidově, (Betlémě) aby naplnil slovo Micheáše 5:2 „A ty Betléme Efrata, jakžkoli jsi nejmenší mezi tisíci Judskými, z tebe mi vyjde ten, kterýž má býti Panovníkem v Izraeli, a jehož východové jsou od starodávna, ode dnů věčných.“ Ježíš se narodil v Betlémě, ne Nazaretě, kde byl počat.

Aby se Josef s Marií dostali včas z Nazareta do Betléma – kvůli narození Ježíše – Bůh svrchovaně přiměl císaře Augusta ke sčítání lidu.

I když to bylo místo Jeho narození, Jeho počátek je ode dnů věčnosti.

Micheášovo proroctví vlastně poukazuje na Jeho Božskou přirozenost – pouze Bůh má počátek ve věčnosti, je věčný a nebyl stvořen (uncreated!!). Jan 1:13 poukazuje k Božské přirozenosti Mesiáše: 1 Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.

Božská přirozenost toho, jenž se narodí je rovněž zdůrazněna v Iz. 9:6 , kde čteme: „Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.“

 

Těm, kteří věří v Něho nabízí nové narození do Božího království, které nebude mít konce. „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ Jan 3:16

 

Některé z informací uvedené v tomto článku jsou z díla „Sedm svátků Mesiáše“ od Eddie Chimney.

Více informací na toto téma naleznete na www.messiahfactor.com ;

narození Mesiáše https://messiahfactor.com/page76.html

Můžeme věřit na narození z panny? https://messiahfactor.com/page30.html

 

 

Zdroj:https://www.lightforthelastdays.co.uk/page7.html

Z angličtiny přeložila S. Kulichová.