Jedná ještě Bůh?

12.11.2020 20:00

      Je naprosto jisté, že by se odpovědi na tuto otázku velmi lišily. Křesťané důvěřující pravdivosti Bible jednoznačně tvrdí, že Bůh vždy jednal, jedná a až do konce věků bude svrchovaně jednat. Ateisté tuto otázku ani nevezmou vážně - když Bůh neexistuje, tak pochopitelně nemůže jednat. Ale lidé, kteří Bibli neodsuzují a možná i čtou, chápou její dějiny, prohlášení i nároky jako v různé míře omylný a často „přibarvený“ text; a proto mají v této otázce spíše pochybnosti než jistotu. A podobné to je u těch, kteří věří v „něco nad námi“. Vždyť ani v křesťanských kruzích neexistuje, v kontextu současných událostí, na toto téma jediná odpověď.

      Je Boží vůlí, aby byl zvolen prezidentem USA J. Biden? To tam dnes řeší mnoho křesťanů. Je celosvětová pandemie covidu-19 jen jednou z občasných nákaz, nebo to je Boží trest? Je-li Bůh jednající, musely v minulém století proběhnout dvě strašné světové války? Nebo otázka z ještě hlubší minulosti – musely české stavy na Bílé Hoře prohrát? Vždyť to dodnes ovlivnilo České země. Když události neprobíhají podle našich představ, začíná se i u mnohých věřících objevovat, možná i potlačovaná otázka – nevymkla se tato situace z Božích rukou?

      Jak jsem se už zmínil, jsou dvě skupiny lidí, kteří při odpovědi na toto téma nepochybují. Ale jsou tu i agnostici (lidé nechávající si otevřená úniková dvířka oběma směry), kteří se často z opatrnosti nevyjádří, nebo se přikloní k názoru, že Bůh možná svět stvořil, ale teď všemu asi nechal volný průběh, případně že zodpovědnost za svět přenechal lidem; a ti to nezvládají.

      Lidé z četby Bibli vědí, že je vlastně celá o tom, jak Bůh jedná. A že Boží jednání nejsou pro lidi jen pozitivní skutečnosti. Nebyly to a dodnes to nejsou jen slavná vítězství, divy, vysvobození ze smrtelných nebezpečí, uzdravení a prožívání míru a pokoje, ale jako důsledky lidských hříchů přicházejí i prohry, nemoci, neštěstí a katastrofy, které Bůh využívá v rámci svých svrchovaných plánů i jako tresty.

      Ale věřící přesto vědí, že Bůh je dobrý. Takže i negativní a někdy tvrdé lekce mají v Božím jednání své místo. Když někdo jedná špatně, tolerance, rozsévání „dobra“ a „opičí láska“ jeho jednání ani jeho charakter nezlepší. Proto se i lidské soudy pokoušejí provinilce „polepšit“, nebo alespoň odradit represí od pokračování v trestné činnosti. A kdyby v lidských životech probíhalo vše hladce, bez starostí, nemocí a problémů, nikdo by se bez překonávání překážek nenaučil odpovědnosti, vytrvalosti a správnému jednání k sobě, bližním a někdy i vůči Bohu.

      Takže ne vše co lidé považují za dobro a pozitivum, vede k rozvoji dobra, a mnohé zlé věci pomohou často k tomu, aby se lidé změnili k lepšímu. Proto i Bůh jako spravedlivý nebeský Otec používá k prosazení svých plánů nejrůznější prostředky. Je ovšem jasné, že Boží jednání často zcela odporuje nejen našim očekáváním, ale obrací „vzhůru nohama“ často i naše lidská hodnocení.

      Asi nejlépe to můžeme vidět na díle spásy skrze našeho Spasitele Pána Ježíše Krista. Jeho smrt na kříži je v lidských očích naprostou porážkou. A přece jen tímto způsobem mohlo být před Boží svatostí dostatečně vyřešeno výkupné za lidské hříchy. A právě smrt Božího Syna na Golgotě se stala Jeho dokonalým vítězstvím nad Ďáblem, světem a vzkříšením po třech dnech v hrobě i triumfem nad smrtí. A jen tímto způsobem - z Boží milosti - se lidé mohli skrze víru v Krista stát znovu Božími dětmi. Z tohoto úhlu vidí i všechny dnešní okolnosti křesťané, kteří věří Bibli a Božímu svrchovanému jednání v minulosti i přítomnosti; a proto mohou s nadějí hledět i do budoucnosti.

      Je ale možné o existenci jednajícího Boha přesvědčit i ty, kteří o tom pochybují, nebo to odmítají? Je jasné, že žádný lidský pokus na to nestačí, natož nějaký článek na křesťanském webu. Přesvědčit a změnit lidské smýšlení může svojí mocí a svým Slovem jen sám Bůh. Já mohu dát k úvaze jen několik skutečností, které Boží jednání v dějinách potvrzují a nelze je úplně snadno „smést ze stolu“, protože se ty události staly.

      Hospodin v Bibli v mnoha proroctvích předem varoval, že Izraelský národ kvůli jejich hříchům nechá deportovat do Asyrského a Babylonského zajetí. To se také později stalo. Prorok Jeremiáš také už před dobytím Jeruzaléma zapsal Boží výroky (Jr.25,11-12 a Jr.29,10), že za sedmdesát let se zbytek Izraelců vrátí zpět do jejich země. I to se stalo. O těchto dějinách Izraele vědci nepochybují, protože to v mnohém potvrzují dějiny okolních zemí i archeologické nálezy.

      Mnoho proroctví se týká, také narození, života, jednání, smrti i vzkříšení zaslíbeného Mesiáše, která se naplnila na Ježíši z Nazareta. Samotnou Kristovu existenci dnes lidé většinou nezpochybňují. Ale při akceptaci Ježíšových činů, vzkříšení či nanebevstoupení, už jsme závislí na důvěře v pravdivost očitých svědků, kteří SZ proroctví v NZ potvrdili a neváhali za tato tvrzení zemřít. Tyto texty NZ ale mnozí zpochybňují. Zprávám o jiných lidech ze starověké historie kritici křesťanství věří, i když i podle nich jsou tyto „důkazy“ mnohdy ještě mnohem slabší. Ale uznání pravd NZ by muselo mít morální dopady na jejich životy; a to je nepřípustné.

      Ale poslední skutečnost, alespoň podle mne, je nejobtížnější odmítnout, protože se dotýká dneška. Po porážce judského povstání Bar Kochby (r. 132-135 po Kr.), byli Judejci (tj. dnešní Židé) Římany rozehnáni do celého tehdy známého světa. Ale už v osmém století před Kristem prorokoval Izaiáš (Iz.11,11-12), že i kdyby byl Izrael rozprášen po celém světě, Hospodin ho ve svůj čas zase přivede zpět do jejich země. A splnění tohoto proroctví můžeme vidět na vlastní oči. Po osmnácti staletích žijí Židé zase ve své zemi. Kdysi sice ztratili zem svých otců a zapomněli mluvit jejich řečí (byla jen liturgickým jazykem); ale Bůh vše vedl tak, že se mnozí Židé museli (a ještě budou muset) do Izraele vrátit - protože to Bůh řekl. U většiny národů a národností žijících v cizině se původní národní identita ztratí často během dvou-tří generací. Ale Izraelci dnes, téměř po dvou tisíciletích, žijí ve svém státě, a to navzdory nenávisti nejen okolních zemí. A mluví jazykem, kterým by se prý částečně domluvili i s Kristovými současníky.

      Tohle jsou ale jen náměty k přemýšlení, které z důvodu uvedeného v závěru odstavce o Kristu lidé stejně odmítnou. Ale možná by přece jen někdo mohl zkusit, jestli ho jednající Bůh sám nepřesvědčí. Ať zkusí modlitbu typu: „Bože, jestli jsi, dej se mi poznat a přesvědč mne takovým způsobem, který mne přesvědčí“. A ať zároveň čte Bibli, nejdříve Nový Zákon. I na čtení Starého zákona, který je vykládán tím Novým, časem dojde.

       A stále jednající Bůh, který tomu, kdo myslí své poznání Boha vážně, dá dar víry a jistotu, že i on, ať se už nachází v jakékoli situaci, je bezpečně v rukou živého a jednajícího Boha.

 

K.H.