Je evoluce slučitelná s Biblí - 2/6 - Podle Pána Ježíše Krista a apoštolů

05.05.2012 13:00

Často se vynořují diskuse i mezi evangelikálními křesťany o historicitě prvních jedenácti kapitol Genesis. Obvykle se argumentuje, že se zde jedná spíše o příběhy mytologického charakteru, a že je přeci důležitá především duchovní pravdivost. Jsem přesvědčený o tom, že jedním z největších příkladů v přístupu k výkladu těchto pasáží by nám měl být především sám Pán Ježíš Kristus a poté Apoštolové s dalšími pisateli novozákonních knih. Tento článek si klade za cíl představit pasáže, na základě kterých usuzuji, že právě jejich názor se shoduje s postojem historického výkladu.

 

1. Postoj Pána Ježíše Krista

a) Zmínky o Adamovi a Evě

(...) nečetli jste, že ten kdo stvořil člověka učinil je jako muže a ženu? (Mt 19:4)

(...) Od počátku stvoření je Bůh učinil jako muže a ženu. (Mk 10:6)

    Tuto informaci nám zachycují Matouš a Marek takřka shodně. Jako by téměř kopírovali události zachycené knihou Genesis. Matouš tuto citaci uvádí ještě s dodatkem: "Nečetli jste?". Ano. je to tak i dnes, křesťané jsou schopni zastávat evoluci (byť teistickou), jakoby nikdy nečetli první 3 kapitoly Genesis, která nám říká, že od počátku kdy Bůh začal tvořit, byli tu muž a žena - člověk. Jakákoli forma vývoje člověka z jiného nižšího druhu zde není přípustná.

b) Zmínky o Kainovi a Ábelovi

Jak to bylo s jejich dětmi? Na to nám odpovídá taktéž evangelista Matouš:

(...) aby na vás padla všechna spravedlivá krev vylévaná na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Barachiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem. (23:35) Ábel je zde evidentně postaven na roveň Zachariáši, jako dvě stejně historické osoby, které stáli na dvou koncích linie proroků.

Koneckonců se o této záležitosti šíří i Lukáš: Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven. (Lk 13:28 ) Jestliže někteří proroci nikdy nežili (Ábel), jak se s nimi budeme moci potkat v nebeském království?

c) Noe a celosvětová potopa

Potopu, kterou jako jediný přežil Noe, mnozí definují jako lokální. Nebudu se zde o tom více rozepisovat, jelikož si tato záležitost zaslouží zevrubnější rozbor, každopádně chci poukázat, že i o této události se zmiňuje Pán Ježíš Kristus! Opět to zachycují dva Evangelisté: Matouš a Lukáš.

    Mt 24:37-39: „Neboť jak tomu bylo za dnů Noe, tak tomu bude i při příchodu Syna člověka. (24:37) Jako totiž v oněch dnech před potopou jedli, pili, ženili se a vdávaly, až do dne, kdy Noe vešel do korábu, (24:38) a nic nepoznali, dokud nepřišla potopa a všechny nesmetla, takový bude i příchod Syna člověka. (24:39)

    Lk 17:26-27: Jako bylo za dnů Noe, tak bude i za dnů Syna člověka: jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.

    Charakteristický je společný důraz obou textů na to, že potopa zahubila všechny! Má to být obraz na příchod Syna člověka, který také přežije jen hrstka vyvolených. Jestliže se však tato událost nikdy nestala nebo byla jenom lokální, pak padá celá tato metafora a příchod Syna člověka bude zřejmě také pouze lokální záležitost.... Jsme tu svědky prvního případu principu, kdy duchovní pravda je neodlučitelně spjata s historickou událostí a dokonce s ní stojí a padá.

 

2. Postoj Apoštola Pavla

a) Adam a Kristus

V listě Římanům je velmi důležitá pasáž, která se tímto přímo zabývá a to Řím 5:12-21. Zde vyzdvihnu jenom pro nás klíčové verše.

    (...) skrze jednoho člověka vešel do světa hřích (...)(5:12)

    (...) jednoho člověka, který zhřešil. (...) (5:16)

    Vnímáme zde důležitou paralelu mezi Adamem a Pánem Ježíšem. Nejčastěji se opakujícím slovem v tomto oddílu je slovo: "jeden". Je to důraz na to, že Adam stejně jako Pán Ježíš Kristus byl Jeden konkrétní člověk.

           

Podobně hovoří i následující pasáž:

    "Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím. 46 Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní, a potom duchovní. 47 První člověk je ze země, z prachu, druhý člověk Pán z nebe. 48 Jaký je ten pozemský, takoví i ti pozemští; a jaký ten nebeský, takoví i ti nebeští. 49 A jako jsme nesli podobu pozemského, nesme také podobu nebeského."

(1 Kor 15:45-49)

    Už jsme dost dobře odvodili výše, že Adam byl jeden člověk. Nyní je o tom samém člověku řečeno, že pochází ze země a z prachu. (v. 47) To znamená, že První člověk (a byl to jeden muž) pochází z prachu. Jestliže byl nějaký předstupeň před Adamem, pak to byl jedině prach, kterým se staneme i po své smrti. (opět bez nějakých mezičlánků) Původ člověka z prachu je zde opět obrazem na původ Krista z nebe. Jestliže měl muž mezičlánky, pak Kristus přijde z nebe také prostřednictvím mezičlánků. A jestliže neseme podobu Adama, byl-li Adam třeba stovkou lidí, proč já: David Kohout nejsem také stovkou lidí?

b) Vedoucí úloha muže

Další pasáž, která se týká první kapitoly Genesis a je velmi podmíněná historicitou je 1 Kor 11:8-9:

    Muž totiž není z ženy, nýbrž žena z muže. 9 Vždyť nebyl stvořen muž kvůli ženě, ale žena kvůli muži.

    Pavel zde ukazuje na stvoření muže a ženy vedoucí úlohu muže. Žena je podle něj stvořena z Adama. Teistická evoluce, která podporuje postupný vývoj člověka však musí počítat s tím, že dříve než byl hotový Adam muselo být mnoho žen. Jestliže není žena z muže, pak nelze ospravedlnit toto učení o vedoucí úloze muže.

    Tento princip se podobně opakuje i v listech Timoteových:

Nedovoluji, aby žena učila nebo měla moc nad mužem, nýbrž má být v tichosti. 13 Neboť první byl utvořen Adam, potom Eva. 14 A nebyl sveden Adam; žena byla zcela svedena a upadla do přestoupení.

 (1 Tim 2:12-14 CSP)

Zde Pavel opět jasně připomíná, že žena byla stvořena až jako druhá a byla oklamána a jako první upadla do přestoupení. Z toho apoštol vyvozuje, že žena nemá v církvi učit muže a nemá mít nad nimi moc. Jsme tu svědky dalšího duchovního principu, který stojí na tom, že se události 1. knihy Mojžíšovi událi tak, jak jsou zapsány.

 

3. Další bibličtí autoři

V listě Židům 11. kapitole  je nám předložen dlouhý soupis lidí ,který počíná Ábelem a pokračuje přes praotce až do Mojžíše. Všichni hrdinové víry jsou zde postaveni se stejnou kvalitou bytí bez rozdílů mezi mytologickou částí a historickou.

    Vírou rozumíme, že Božím výrokem byly uspořádány světy, takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného.

(Žd 11:3)

  To, co tedy dnes máme před očima nevzniklo z nějakých jiných viditelných forem života, ale že to vzniklo z neviditelného skrze mocné Boží slovo!

 

    V žádném z oddílů jsme nenalezli důvod proto, abychom tvrdili, že Pán Ježíš Kristus nebo Apoštolové nějakým způsobem zpochybňovali první stránky Genesis. Naopak, mnohdy častěji, než jiné části Písma tyto pasáže citují, staví na jejich základě a pomocí vysvětlují nich důležité duchovní principy, které z nich někdy přímo vyvozují. Mnohé novozákonníí biblické pravdy často stojí a padají s HISTORICKOU pravdivostí zmíněných kapitol. Dnešní křesťané by se neměli bát, trvat na pravdivosti celé Bible, protože na ní trval Pán Ježíš, apoštolové a obecně všichni pisatelé novozákonních knih.

DK