Jaký význam má kříž?

22.10.2017 20:00

      Na konci prázdnin vzbudilo značnou pozornost, jak jistý obchodní řetězec na své tištěné reklamně vyretušoval kříže na věžích kostelů v Řecku. Bylo to vnímáno jako potlačování až přepisování historické skutečnosti a upřednostnění a podbízení se zákazníkům neevropských tradic a původu. Ten rozruch pochopitelně vyvolává otázku: Jaký význam má kříž?

      To, že dnes je kříž chápán jako tradiční symbol (tj. znak, emblém či označení) křesťanství, je všeobecně známé. Ale přesto význam a smysl kříže je různými skupinami i jednotlivci chápán a vnímán rozdílně. Mnoho lidí nosí na krku křížek jen jako ozdobu. Pro nemálo jiných je to ale nenásilným projevem jejich křesťanské víry navenek. Snad pro většinu lidí u nás je dnes kříž po mnohá století znakem a symbolem, v nichž i křesťanská víra utvářela podobu dnešní Evropy. Ale asi drtivá většina muslimů (a nemálo ateistů v ČR) chápou kříž jako znak „křižáků“ - zneuživatelů víry, uzurpátorů a nenáviděných nepřátel. Různost pohledů co symbol kříže znamená, by neměl překvapovat; protože to, co kříž pro mnohá společenství představoval, se během staletí měnilo.

      Ve starověku byli v zemích východního středomoří, Persie a Babylonie křižováni nejtěžší zločinci a tento drastický způsob popravy přejali i Římané. Kříž byl tehdy všeobecně znám jako popravčí nástroj vzbuzující hrůzu. Nosit v počátcích křesťanství znak kříže by asi bylo považováno za stejně „ujeté“, jako dnes nosit jako identifikační znak šibenici nebo gilotinu. V prvních stoletích používali křesťané jako symbol své víry rybu, řecky ichtys. Toto slovo se skládá s počátečních písmen krátkého řeckého vyznání víry I Iesus = Ježíš, Christos = Kristus, Theus = Boží, YHyos = Syn, Sótér = Spasitel.

      Kříž se začal prosazovat jako symbol křesťanství až zhruba v pátém a šestém století, kdy se už víc než dvě stě let takto nepopravovalo. A kříž se stal    znamením šířící se, a tedy vítězící církve. Asi tomu napomohla souvislost s údajným snem císaře Konstantina I., ve kterém mu bylo sděleno, že ve znamení Krista a kříže zvítězí v bitvě proti spolucísaři Maxentiovi u Milvijského mostu.

      A během dalších staletí se pak stal v Evropě kříž znakem vyžadujícím posvátnou úctu.

      Dalším, tentokrát obrazným posunem významu kříže, se stalo označování nejrůznějších lidských problémů a potíží jako nesení kříže. Toto často používané rčení má svůj původ ve výroku Pána Ježíše třeba v Lukášově evangeliu 14,27 : Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem. Během staletí byli v Evropě po narození většinou všichni lidé pokřtěni a stali se tedy legitimními křesťany. To ale vůbec neznamenalo, že byli i Kristovými učedníky ve smyslu následování a poslušnosti Jeho učení. Všichni chodili (často jen z formálních důvodů) k církevním obřadům a „tělu Páně“ a protože téměř každý člověk má během svého života nějaké nemoci či problémy které si „nese“, chápali své potíže jako kříž, o kterém mluvil Kristus. Ale nezohlednili to, že si nejednu potíž sami způsobili svým nemoudrým, nebo dokonce hříšným jednáním a způsobem života. Avšak ani nezaviněné nemoci, důsledky stárnutí či různá postižení nejsou tím křížem o kterém mluví evangelia.

      Nic nám nemůže lépe vysvětlit co mínil Pán Ježíš Kristus pojmem kříž, než Bible – zjevené Boží slovo. Luk. 9,23-25 Všem pak Ježíš říkal: Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a každý den vezme svůj kříž a následuje mne. Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, ten ji zachrání. Vždyť co člověku prospívá, když získal celý svět, ale sebe poškodil nebo zahubil? Učedníkům v té době asi slovo o kříži nedávalo moc smysl; vždyť se tehdy dohadovali spíše o rozdělování míst v Mesiášově vládě. Až po jeho násilném usmrcení na kříži a zmrtvýchvstání pochopili, že Pán Ježíš tu představoval kříž jako znamení údělu i pro jeho následovníky. Použil zde symbol kříže jako připodobnění ke každodennímu „usmrcování“ našich lidských přání či tužeb a požadavku upřednostňovat před nimi cíle Božího království. Protože všechna ostatní lidská snažení a uskutečněné touhy nebudou mít na věčnosti pražádnou hodnotu. Pán Ježíš „nekázal vodu a nepil víno“; v plnění svého slova o nesení kříže je On sám tím nepřekonatelným příkladem až do nejstrašnějších podrobností a konce.

      Kříž je pro opravdové křesťany požadavkem naprostého obětování (ukřižování) sebe a upřednostnění mnohem vyššího Božího úmyslu a úkolu před našimi potřebami, plány a touhami. Kdo chce jít za Kristem a nechce nést kříž (který na něho nekladou lidé ale Kristus), nemůže být jeho učedníkem. Pro všechny plně rozhodnuté křesťany to neznamená, že jejich „křížem“ je život kazatele, misionáře v Africe, anebo mučednictví. Ale nést svůj kříž má pro všechny křesťany znamenat, že vždycky respektují, poslouchají a jednají podle Písma; a když rozpoznají konkrétní Boží vůli pro jejich život, mají poslechnout a dát tomu za všech okolností přednost.

      A proti tomuto významu kříže, jaký mu dal Pán Ježíš Kristus a který nám zachovala Písma NZ, je otázka vyretušovaných křížů v Řecku, nechci říci nepodstatná, ale určitě mnohem všeobecnější a neosobnější. Kristův požadavek nést „přidělený“ kříž, tj, úkol být poslušným a věrným služebníkem Božího království, bez jehož nesení nemůžeme být jeho učedníky, míří do samého centra mého i tvého rozhodování. Jsme opravdu vždycky - každodenně, ochotní poslechnout, obětovat se a dát přednost kříži, tj. následovat Spasitelův příklad „umírání“ sobě a svým požadavkům, a to za všech okolností?

 

K.H.