Jak žít k Boží slávě?

17.03.2012 12:00

Tomu pak, kdo je mocen podle síly, kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet, jemu buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení věčnosti věků! Amen. (Efezským 3:20-21)

Dnešní verš je nepochybně jednou z nejkrásnějších oslavných pasáží na vyvýšenost Krista, kterou v Písmu můžeme nalézt. A přesně takto bychom měli žít! Totiž tak, abychom žili ke chvále našeho Pána. (Ef 1:6.12.14 ) Vím, že při čtení těchto slov si mnozí z nás postesknou: "Proč můj život takový není (...)?!" Církev v Efesu byla v době napsání této epištoly v ohrožení, že přestane žít k chvále a slávě našeho Spasitele Ježíše Krista. Věřím, že skrze Boží slovo, které reagovalo na tehdejší situaci, se nám podaří najít uspokojivou odpověď na naši otázku.
    Na začátku celého listu můžeme vidět, že Apoštol při hodnocení současného stavu této konkrétní církve začíná pochvalou. Oceňuje jejich lásku a víru v Pána Ježíše Krista (Ef 1:1.15). Stejným dechem však dodává, že těchto vlastností není nikdy dost, a že je nutné se v nich neustále rozhojňovat. (Ef 3:17-18) Zároveň také dodává jaká je ta opravdová láska (Ef 5:25.2). Je to láska, která obětuje sama sebe ve prospěch druhého. Otázku, jestli se toho Efez nakonec držel nechám na jindy. (Zj 2:4).
    Vidíme, že sbor měl v srdci touhu následovat Krista, kterou Apoštol - a věřím i my - musíme ocenit. Spatřujeme zde ale také určitý problém, který pravděpodobně vyvěral z příchodu určitých lidí do sboru (Ef 5:16), kteří uchlácholovali některé v tom, že je možné žít křesťanský život po způsobu, jakým žijí pohané, místo toho, aby se člověk cele oddal Kristu.(Ef 4:1!; Ef 4:17-18) Tuto filosofii razí i dnes velké množství věřících. Nicméně stále platí slova Apoštola Pavla: "Vy však jste se o Kristu takto neučili, pokud jste jej vskutku slyšeli a byli v něm vyučeni tak, jak je pravda v Ježíši" (Ef 4:20-21) Obecně řečeno: jakékoli pěstování svého vlastního Ega je Bohu nepřátelské. (Řím 8:7 ČEP) Toto učení je tedy nutno odsoudit a zahrnout mezi řadu "falešných evangelií", která nevedou ke spáse. Další pasáže, které hovoří o tomto problému nacházíme v Ef 4:28; 5:10-17.3-5.
    Apoštol Pavel je nyní veden Duchem, aby nasměroval efezské křesťany správným směrem. Následující řádky by nás všechny měli velmi zajímat, jelikož se s touto záležitostí setkáváme v našich každodenních životech. Začíná tu vylíčením jejich starého života před obrácením: Ef 2:11-12.1-3, aby jim připomenul to, z jakého bahna je Hospodin vytáhl. Dále se soustřeďuje na obhajobu jejich vyvolení a spasení, na kterém neměli naprosto žádný podíl. (Ef 2:13-22; 2:4-9) Ona zázračná pasáž o spasení z milosti, která je zapsána v Ef 2:8-9 (a měl by ji umět každý křesťan zpaměti), však má své pokračování, když se dočte až do konce... v 10. totiž čteme: "Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili." Milost tedy má nutně své pokračování! A to v podobě Svatého života, ke kterému jsme povoláni.
    Možná si teď někdo řekne: Vím, že bych měl žít svatým životem k Boží slávě, ale jsem si jistý, že na to nemám. Nyní se dostáváme (podle mého) k samému kořenu celého listu Efezským, který nám ve své celistvosti zjevuje obrovské tajemství,ukazující jedinou cestu k posvěcenému životu!
    Hned v 1. kapitole nacházíme důležité indicie. Jen ve verších Ef 1:4-14 se slova "ke chvále" vyskytují hned 3x, to nám říká, že jsme na správné stopě. Celý tento oddíl nám postupně prozrazuje, že: "On si nás (...) vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří v lásce" (Ef 1:4) To znamená, že jsme byly ke svatému životu vybráni! Dále nás učí, že život k Jeho slávě je dar od Boha (Ef 1:6), který nám vydobyl svou drahou obětí Pán Ježíše Kristus! Skrze jeho dokonalé dílo (Ef 2:13-22, Ef 2:4-7) můžeme být obdaření vším, co potřebujeme ke zbožnému životu! (Ef 1:3!) "tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci." (Ef 6:10) Jak si může někdo bláhově myslet, že když nemohl udělat nic pro své vyvolení, ani pro své spasení, jak se může domnívat, že by mohl něco udělat pro svůj posvěcený život! Jediné co máme udělat je objevit to bohatství slávy jeho milosti a nechat se jí proměnit! (Ef 1:16-19!) Vždyť Kristus je vyvýšený: "vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím". (Ef 1:20-23)
    Jen ten, kdo přijal plné bohatství Kristova vykupitelského díla je plně způsobilý k tomu žít život k Boží slávě. Pochopitelnou podmínkou je však také znalost toho, co si Pán Bůh přeje. (Ef 1:16-18) abychom viděli to nádherné dědictví, kterého se nám v Kristu dostalo. K pláči však je, že mnoho křesťanů zvolilo a volí pro svůj život naprosto jinou strategii. Místo toho, aby od Krista přijali všechno, co nabízí, snaží se mu naopak přinášet své snažení, svoje zásluhy a svojí píli. Boha pak vnímají spíše jako zaměstnavatele než jako naprostého přemožitele jejich starého Já. Ač to na první pohled může vypadat nevině a dobře, tito lidé nikdy nebudou moci žít naplno k Boží slávě, protože i přes jejich víru a lásku ke Kristu je jejich Ego stále příliš silné. Nic, než naprostá kapitulace před Bohem není dostačujícím postojem k naprosté proměně života. Bez ní bude náš křesťanský život pouhým pachtěním a budeme stále: "zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu." (Ef 4:14) Kéž však pro nás platí ať: "ve všem dorůstáme v Krista." (Ef 4:15-16)

DK


Obrázek převzat z https://www.bloggingtheologically.com/wp-content/uploads/2010/09/jesus-reaching-out.jpg