Dobývání země zaslíbené (Nu 13-14:30)

01.02.2012 07:31

Rozbor textu:   Nu 13-14:30

 

    Na příkaz Boží Mojžíš vysílá dvanáct mužů po jednom z každého kmene na průzkum zaslíbené země. (Zdá se však, že tento příkaz je spíše vynucen lidem, než úmysl samotného Hospodina. Dt 1:22 Jeruz.Bible: „Všichni jste za mnou přišli a řekli jste mi: Vyšleme před sebou nějaké muže, aby tu zemi prozkoumali, podají nám zprávu o cestě, kterou máme jít a o městech, kam budeme moci vejít.“) Už zde bychom mohli pozorovat určité náznaky nevíry a nedůvěry, která se po exodu z Egypta stále více a více objevuje.

    Po návratu zvědů bylo potvrzeno, že země opravdu oplývá mlékem a medem. Na důkaz toho byly přineseny některé z plodů. (Nu 13:27, Dt 1:25) I přes prvotní nadšení přicházejí nemalé pochybnosti, hlavně strach z obyvatel, tj. Anákových potomků (potomků obrů). Lidu se zmocnila nedůvěra  i malověrnost vůči Hospodinu. To vše se obrací k tomu, že z vysněné zaslíbené země se stává zem pohaněná a dokonce jakýmsi odpudivým strašákem pro celou izraelskou obec. (Nu 13:31-33, Dt 1:26-28) Izraelci ztrácí víru, staví se proti Hospodinu, odvrací se od záchrany (milosti), touží po Egyptu (Nu 14:4), po životu bez Hospodina a tedy návratu k hříchu.

    Je celkem zajímavé, že muži, kteří byli vybráni, takto zklamali. Vždyť to měla být elita národa. (Nu 13:3, Nu 11:16-17) Byli to náčelníci kmenů. Podle Božího slova (Dt 1:13) jim nechyběla moudrost, prozíravost ani zkušenost. Mohli osobně zažívat Boží přítomnost i zázraky, které Hospodin při nich konal. (Nu 14:11) Ale oni přesto neuvěřili. (Dt 1:32)

    Ale Hospodin si vždy zachová své věrné (1Kr 19:18, Řím 11:4) pro svoji velkou lásku a milost k člověku. Stejně tak, jako si zachoval Henocha, Noeho, Abrahama, Mojžíše, Eliáše a mnoho jiných. Ale i Jozue a Káleb patří mezi ně. Když pominu autoritativní postavu Mojžíše, tak Jozue i Káleb patří k ústředním postavám událostí, které se odehrávají při dobývání zaslíbené země.

    Jozue, syn Nunův, byl z rodu Efraimova. Jeho původní jméno znělo „Hošea“ (záchrana). Mojžíš v Nu 13:16 mu dává jméno nové: Jehošua (Bůh zachraňuje, Bůh spasí). Podle studijního překladu Bible, je možno srovnávat se jménem v Mat 1:21 s počeštěným jménem „Ježíš“. První zmínka o Jozuovi je v Ex 17:9. Jozue byl vybrán pro boj s Amálekem.    

    Mojžíš má dokonce oznámit (vštípit) Jozuovi, jak hodlá v budoucnu s Amálekem naložit. Je to možno chápat, jako počátek důležitosti (vyvolení) jeho osoby. Později Hospodin skrze Mojžíše předpovídá, že právě on to bude, kdo dá (přidělí) tu dobrou zemi do dědictví Izraeli. (Dt 1:38) V první kapitole knihy Joz. sám Hospodin promlouvá k Jozuovi a dává mu určité pokyny, protože právě on se stává nástupce Mojžíše.

Vzniká zde jakási podobnost (paralela) mezi Jozuem a Pánem Ježíšem Kristem:

        1) Jméno které dostal Jozue od Mojžíše (Jehošua) je téměř totožné se jménem, jaké má dát Josef  zaslíbenému dítěti, které se má Marii narodit. (Mat 1:21)

        2) Jozue je zachránce Izraele v tom, že dovede lid do zaslíbené země. Pán Ježíš Kristus zachrání (spasí) lidstvo tím, že sejme hřích světa. (Jan 1:29)

        3) Jozue dá zemi Kanán – Pán Ježíš připraví nové místo pro svou církev. (Jan 14:2)

Protože Jozue následoval Hospodina celým srdcem, celou svou silou i celou svou myslí, neváhal si ho Pán Bůh použít pro své záměry a plány.

    Káleb, syn Kenazejce Jefuna, byl vybrán na průzkum za kmen Judův. On sám ale nebyl přímým potomkem Judy. Naznačují to verše Nu 32:12, Joz 14:6, 15:13. Ke kmeni Juda se tedy musel připojit někdy v historii některý Jefunův předek. Káleb už byl zřejmě brán jako domácí. Jinak by asi nebyl zvolen jako náčelník kmene Juda. Bylo více kmenů v historii Izraele, které se připojili k vyvolenému lidu. A protože byli věrni (jako Káleb, nebo jako Kenijci, synové Mojžíšova tchána, kteří se usadili společně s Judovci jižně od Aradu. Sd 1:16) vztahovalo se i na ně Boží požehnání (Iz 56:3, Iz 44:5, Iz 14:1). V očích Hospodina měl Káleb výborné postavení. Nu 14:24 hovoří o tom, že ho oživoval jiný Duch než ostatní (tedy Duch Boží). Byl to právě Káleb, kdo inicioval shromážděný lid, aby rychle vyrazili a dobyli tu zem, ve které prováděli průzkum (Nu 13:30). Věřil a věděl, že Hospodin je s nimi. Toto vědomí  i nás může posílit, protože „Když Bůh je s námi, kdo proti nám?“ Řím 8:31

    Jozue i Káleb roztrhli oděv, když viděli rouhavý postoj lidu a ze vší síly, víry a neochvějného přesvědčení, se stavěli za vůli svého Boha. Jejich postoj byl zásadně jiný a  v rozporu s celou Izraelskou obcí. Stali se jednou velkou překážkou jejich nového rozhodnutí o návratu do Egypta. To byl asi hlavní důvod, proč v očích lidu museli zemřít. Ale jako už mnohokrát, Hospodin znovu zasahuje. Pro neposlušnost, zvrhlost, vzpouru, nevěru, si Izraelité vyslechli novou Boží přísahu. V Dt 1:35a (Jeruz. překlad) se píše: „Ani jeden z mužů tohoto zvrhlého pokolení neuvidí onu šťastnou zemi, o níž jsem přísahal, že jí dám vašim otcům.“ Toto tedy bylo výsledné hodnocení tehdejší Izraelské pospolitosti. V očích Božích zvrhlý národ, který přišel o Boží přítomnost, náklonnost, požehnání a v neposlední řadě o všechna zaslíbení, která vyvolený lid dostal. Výjimku tvoří všichni mladší dvaceti let (Nu 14:29b).

    A tak si z této starozákonní událostí můžeme vzít několik poselství: 1. Pánu Bohu na člověku záleží. Chce mu žehnat, chce s ním mít společenství, touží po jeho blízkosti. Na příkladu Káleba můžeme vidět, že Hospodin je zde nejen pro židovský národ, ale ukazuje nám, jaký plán má připravený pro celý svět. Mk 16:15 nás v tom potom utvrzuje, že je tomu opravdu tak. 2. Na druhou stranu jsou ze strany Boží kladeny určité požadavky. Jako např. věrnost, odhodlání jít naplno za Hospodinem a v neposlední řadě víra. Přesně tak, jak se nám zde svými životy představily Jozue a Káleb (Dt 1:36)  Nu 13:12 (Jeruz.překlad): „Kromě Káleba, syna Kenezity Jefuneho a Nunova syna Jozua. Ti ovšem Hospodina následovali neochvějně.“ (Studij.překl): – „ti šli naplno za Hospodinem“  Apoštol Pavel to potom krásně vyjadřuje v Řím 12:1-2.

    Z příkladu Božího slova tedy můžeme vidět k jakému charakteru a k jakému jednání se Hospodin, Bůh a stvořitel všeho na nebi i na zemi, přiklání.

    To nás potom také může vést k tomu, abychom i my měli tu touhu dostat jednou hodnocení jaké měli Jozue, Káleb, nebo Noe, Job a podobní muži víry. A ukazuje nám to, že jedině tehdy budeme moci zažívat Boží požehnání, Jeho přítomnost, Jeho zaslíbení a dokonce budeme moci více poznávat našeho Pána osobně, kdo a jaký On opravdu je.

J.V.