Cesta ke křesťanskému učednictví

13.03.2012 11:06

"Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všemnárodům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, abyzachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Matouš 28:18-20)

    Tento rok, chceme na skupince v Kokoníně s pomocí Boží, pokračovat ve společném rozjímání nad jedním z klíčových témat křesťanského života, kterým učednictví bezesporu je. Každý znovuzrozený křesťan, který přijal Ježíše Krista jako svého Spasitele, je Bohem do tohoto vztahu, jak nám dosvědčuje Boží slovo, povoláván. Přesto opravdových učedníků Ježíše Krista nebývá mnoho, otázka zůstává, proč je tomu tak?

    Odpověď nalézáme samozřejmě kde jinde, než v Božím slově:  "A ty, můj synu, buď silný milostí Krista Ježíše, a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné. Snášej se mnou všechno zlé jako řádný voják Krista Ježíše. Kdo se dá na vojnu, nezaplétá se do záležitostí obyčejného života; chce obstát před tím, kdo mu velí. A kdo závodí, nedostane cenu, nezávodí-li podle pravidel. Také rolník musí nejprve těžce pracovat, než sklidí úrodu. Uvažuj o tom, co říkám. Pán ti dá, abys všechno pochopil. Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, původem z rodu Davidova; to je moje evangelium. Pro ně snáším utrpení a dokonce pouta jako zločinec. Ale Boží slovo není spoutáno. A tak všechno snáším pro vyvolené, aby i oni dosáhli spásy v Kristu Ježíši a věčné slávy. Věrohodné je to slovo: Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním i žít. Jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i vládnout. Zapřeme-li ho, i on nás zapře. Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe" (2 Timoteovi 2:1-13).

    Přestože je jasné, že každý znovuzrozený křesťan je po svém obrácení povolán do věrného učednického vztahu ke svému Spasiteli, jak je uvedeno i v tzv. Velkém poslání, které nám všem Ježíš Kristus zanechal (viz výše uvedený citát Mt 28.18-20), zdaleka ne každý křesťan toto volání poslechne – což potom negativně ovlivní celý jeho křesťanský život.

    V SZ i NZ nacházíme mnoho jasných Biblických příkladů učednického života. Sám Pán Ježíš si vybral svých 12 učedníků, se kterými trávil nejvíce času a které po celou dobu své služby vyučoval nejen slovem, ale především osobním svědectvím vlastního života. Učedníci – kteří se posléze sami stali učiteli – tak byli očitými svědky opravdového křesťanského života v praxi. Mohli svého Mistra vidět, jak se zachoval v klíčových situacích, jak vyučoval zástupy Boží slovo, jak jednal s přáteli i nepřáteli, jak se skláněl k potřebným, jaký byl Jeho modlitební život atd. Těchto 12 učedníků po Ježíšově vystoupení na nebe a po seslání Ducha svatého zastávali apoštolský úřad a stali se pilíři, na kterých Pán zbudoval svoji Církve – od nich se zvěst evangelia postupně rozšířila do celého světa. Ale jak se to vlastně stalo?

    Podstatou šíření evangelia se, jak jinak, stal právě onen výše zmíněný učednický princip – apoštolové předávali své učení dalším věrným učedníkům a ty zase dalším. Vzpomeňme např. na Barnabáše, který pomáhal vest v počátcích apoštola Pavla, apoštol Pavel pak sám šířil evangelium po celém Středomoří, ale zvlášť osobně se věnoval Timoteovi, Titovi a Silasovi a ti zase jiným. 

    Boží učednický systém funguje až do dnešních dnů. Díky věrným Božím učedníkům se Boží poselství dostalo až k tobě. I my samotní jsme nyní povolání být dalšími věrnými učedníky Ježíše Krista, kteří ponesou štafetu evangelia zase dalším.

LT

 

Obrázek převzat z tohoto webu: